Kdo byli fojtové? Vůdci valašských vesnic, kteří soudili i vybírali daně
Valašská vesnice Jasenná patří mezi nejstarší obce Zlínského kraje, první písemná zmínka je z roku 1468.
A v její horní části stojí jedna z nejhodnotnějších památek tradičního lidového stavitelství, tzv. karpatské architektury, Mikuláštíkovo fojtství. Patrová roubenka s pavlačí z roku 1748 je dochována v původním stavu.
V novém cyklu Českého rozhlasu Zlín Mezi kopci a loukami Zlínského kraje zjišťuje Věra Hotařová zajímavosti o jednotlivých místech regionu. A nyní se zaměřila na Mikuláštíkovo fojtství.
Je to tak významná národní kulturní památka. Mikuláštíci přišli na fojtství do Jasenné v roce 1663, prvním fojtou rodu byl Jíra. V roce 1676 vizovická vrchnost udělala z fojtství nový panský dvůr a syn Jíry Mikuláštíka Jiřík se stal osobním hajdukem majitele vizovického panství hraběte Prokopa z Gollen. Stalo se, že při honu zachránil hraběti život a díky tomu se fojtství v roce 1726 vrátilo rodině zpět.
Jiřík se v roce 1748 rozhodl postavit pro svoje fojtství nový velký dřevěný dům s pavlačí a ten už nebyl nikdy přestavován. Dodneška udivuje kvalitou provedení i mohutností. Nedávno se potvrdilo, že na jeho stavbu byly použity kmeny přibližně 160 let starých jedlí.
Kdo byli fojtové a jak to ve fojtství vypadalo?
Fojt byl největším a nejváženějším sedlákem v kraji nebo také zakladatelem vesnice a jejím vůdcem, asi něco jako dnešní starosta. Měl právo vybírat poplatky a daně a také soudit spory mezi sousedy. Toto postavení se dědilo z generace na generaci a žádalo si vybudovat, jak dnes říkáme, polyfunkční dům. Musel sloužit potřebám statku, fungovat jako místní úřad, soud i vězení a zároveň být i domovem rodiny fojta.
Přesně takové bylo a stále je i Mikuláštíkovo fojtství. Velká místnost v přízemí - valašsky jizba – byla kanceláří fojta a taky sídlem portášů, tehdejších četníků, fojt byl vždycky jejich poručík. Byla tam také hospoda, v zimě škola, a do roku 1848 i vězení nebo šatlava, řečeno tehdejší terminologií. Když byla zrušena, vznikla místo ní kuchyň se sporákem a chlebovou pecí.
Rodina žila v patře
Rodina žila v prvním patře. Tam byly obytné pokoje a otevřený krb, kde se původně vařilo a taky stolovalo. Všechno je zachováno a k vidění. Dům patřil Mikuláštíkům do šedesátých let minulého století, pak jim ho i s veškerým majetkem zabavil stát. Později v něm zřídil muzeum lidové kultury.
Na začátku devadesátých let díky restitučnímu zákonu byl objekt potomkům Mikuláštíků opět vrácen. Novodobé majitelky, sestry Zdeňka Turková, Dana Daňová a Libuše Kovářová, jsou už osmou generací slavného rodu. O dědictví po předcích pečují s velkým nasazením. V bývalém fojtství vybudovaly největší soukromé muzeum zaměřené na uchování kulturního dědictví a záchranu autentické lidové architektury z poloviny 18. století.
Související
-
Kdo jsou Valaši a proč Valašsko? Mezi kopci a loukami zjišťujeme vše o zajímavých místech kraje
Hranice Valašska se nedá úplně přesně stanovit. A teorie o masovém příchodů Valachů z Rumunska se nezakládá na historických faktech.
-
Malebný kraj je to Slovácko. Proč se tak jmenuje je ale záhadou
Slovácko je oblast, která je ohraničená Ždánickým lesem a Chřiby, na jihovýchodě hřebenem Bílých Karpat, což je známé moravskoslovenské pomezí, a na jihu tokem řeky Dyje.
-
Pojízdná kancelář ve výtahu je unikát. Firmu Baťa ale z něho nikdo neřídil
Zlínský Baťův mrakodrap nebo jednoduše jedenadvacítka je další z unikátních staveb baťovské architektury druhé poloviny třicátých let minulého století.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.