Kdo byli fojtové? Vůdci valašských vesnic, kteří soudili i vybírali daně

A v její horní části stojí jedna z nejhodnotnějších památek tradičního lidového stavitelství, tzv. karpatské architektury, Mikuláštíkovo fojtství. Patrová roubenka s pavlačí z roku 1748 je dochována v původním stavu.

V novém cyklu Českého rozhlasu Zlín Mezi kopci a loukami Zlínského kraje zjišťuje Věra Hotařová zajímavosti o jednotlivých místech regionu. A nyní se zaměřila na Mikuláštíkovo fojtství.

Je to tak významná národní kulturní památka. Mikuláštíci přišli na fojtství do Jasenné v roce 1663, prvním fojtou rodu byl Jíra. V roce 1676 vizovická vrchnost udělala z fojtství nový panský dvůr a syn Jíry Mikuláštíka Jiřík se stal osobním hajdukem majitele vizovického panství hraběte Prokopa z Gollen. Stalo se, že při honu zachránil hraběti život a díky tomu se fojtství v roce 1726 vrátilo rodině zpět.

Jiřík se v roce 1748 rozhodl postavit pro svoje fojtství nový velký dřevěný dům s pavlačí a ten už nebyl nikdy přestavován. Dodneška udivuje kvalitou provedení i mohutností. Nedávno se potvrdilo, že na jeho stavbu byly použity kmeny přibližně 160 let starých jedlí.

Kdo byli fojtové a jak to ve fojtství vypadalo?

Fojt byl největším a nejváženějším sedlákem v kraji nebo také zakladatelem vesnice a jejím vůdcem, asi něco jako dnešní starosta. Měl právo vybírat poplatky a daně a také soudit spory mezi sousedy. Toto postavení se dědilo z generace na generaci a žádalo si vybudovat, jak dnes říkáme, polyfunkční dům. Musel sloužit potřebám statku, fungovat jako místní úřad, soud i vězení a zároveň být i domovem rodiny fojta.

Přesně takové bylo a stále je i Mikuláštíkovo fojtství. Velká místnost v přízemí - valašsky jizba – byla kanceláří fojta a taky sídlem portášů, tehdejších četníků, fojt byl vždycky jejich poručík. Byla tam také hospoda, v zimě škola, a do roku 1848 i vězení nebo šatlava, řečeno tehdejší terminologií. Když byla zrušena, vznikla místo ní kuchyň se sporákem a chlebovou pecí.

Rodina žila v patře

Rodina žila v prvním patře. Tam byly obytné pokoje a otevřený krb, kde se původně vařilo a taky stolovalo. Všechno je zachováno a k vidění. Dům patřil Mikuláštíkům do šedesátých let minulého století, pak jim ho i s veškerým majetkem zabavil stát. Později v něm zřídil muzeum lidové kultury.

Na začátku devadesátých let díky restitučnímu zákonu byl objekt potomkům Mikuláštíků opět vrácen. Novodobé majitelky, sestry Zdeňka Turková, Dana Daňová a Libuše Kovářová, jsou už osmou generací slavného rodu. O dědictví po předcích pečují s velkým nasazením. V bývalém fojtství vybudovaly největší soukromé muzeum zaměřené na uchování kulturního dědictví a záchranu autentické lidové architektury z poloviny 18. století.