Pojízdná kancelář ve výtahu je unikát. Firmu Baťa ale z něho nikdo neřídil

Zlínský Baťův mrakodrap nebo jednoduše jedenadvacítka je další z unikátních staveb baťovské architektury druhé poloviny třicátých let minulého století.

Sedmnáctipatrový a 77,5 m vysoký kolos nechal postavit Jan Antonín Baťa podle projektu architekta Vladimíra Karfíka. Ve své době to byla nejvyšší budova v Československu a druhá nejvyšší budova v Evropě.

V novém cyklu Českého rozhlasu Zlín Mezi kopci a loukami Zlínského kraje zjišťuje Věra Hotařová zajímavosti o jednotlivých místech regionu. A nyní se zaměřila na vybavení baťovského mrakodrapu.

Výstavbu výškových budov plánoval a také částečně zrealizoval už Tomáš Baťa. Říká se, že mrakodrapy považoval za symbol moderní doby, uchvátily ho při návštěvě Ameriky.

Výškové domy rostly ve Zlíně

Nemohly proto chybět ani ve Zlíně. Stihl postavit desetiposchoďový obchodní dům a pak ještě o dvě patra vyšší hotel, dnes známý jako Interhotel Moskva. Jeho kolaudace a slavnostního otevření se bohužel už nedožil.

Po tragické smrti Tomáše převzal vedení firmy o dvaadvacet let mladší Jan Antonín Baťa a vybudováním „jedenadvacítky“ naplnil bratrův sen o skutečném mrakodrapu ve Zlíně.

Historický Baťův mrakodrap ve Zlíně čeká rekonstrukce. Sídlo krajského úřadu potřebuje mimo jiné modernizaci výtahů, podlah nebo výměnu elektrických rozvodů. Krajští radní schválili v tomto týdnu rozpočet oprav ve výši 82 milionů korun.

Budova byla sídlem ředitelství a administrativy firmy. Její realizace od návrhu, použitého materiálu, jeho množství, rychlosti s jakou byla stavěna a dalších na tehdejší dobu velmi originálních prvků stále a právem vzbuzuje pozornost. Udivovaly a udivují především technické vymoženosti.

Na prvním místě je to určitě výtahová kancelář ředitele firmy. Traduje se, že si ji vymyslel Jan Antonín Baťa, aby mohl kontrolovat úředníky při práci. Podle historiků ale byla kontrola ve firmě Baťa prováděna důsledně samotným systémem řízení. Bylo to tak, že každý odpovídal sám za sebe a jeho práci hodnotil ještě další člověk ve vyšší funkci.

Jan Antonín Baťa ve výtahu nejel

Takže Jan Antonín Baťa jako ředitel vůbec nemusel sledovat aktivitu úředníků v jednotlivých patrech. Snad se chtěl prezentovat nějakou raritou, ale stejně nikdy ve výtahu nejel. Ještě před jeho dokončením byl nucen i s rodinou opustit republiku. V pojízdné kanceláři dokonce neúřadoval ani nikdo jiný.

Punc technické rarity zlínského mrakodrapu jí – tedy výtahové ředitelské kanceláři – zůstal. Místnost, dá-li se to tak říct, má rozměr 6 x 6 metrů, je v ní elektrická klimatizační jednotka, která udržovala teplotu mezi 18° až 25°C. Nechybí samostatné signalizační zařízení, včetně automatického elektrického požárního hlásiče a otevírání dveří, dokonce ani umyvadlo s teplou a studenou vodou a odpad.

Baťova pojízdná kancelář nebyla ovšem jediným výtahem v budově. Zaměstnancům sloužily ještě další čtyři a taky oběžný páternoster. Klasické výtahy obsluhovali průvodčí a bylo v nich místo pro celkem 100 lidí. Měly odstupňovanou rychlost podle toho, přes kolik podlaží se měl člověk přemístit. Kabinka přijela nejpozději do 30 sekund od přivolání a jezdila rychlostí 2 m/s, návštěvníci firmy se vozili ještě rychleji, a to až 3,2 m/s.

autor: Věra Hotařová

Související