Detektivní pátrání po moderních kostelech. Míškovický chrám navrhl slavný Baťův architekt, luxus vynechal

Pátraní po moderních kostelech na Kroměřížsku bylo skoro detektivní. Okres Kroměříž má 79 obcí, včetně měst. Ovšem v žádné z nich, na rozdíl od ostatních částí Zlínského kraje, chrám postavený v tomto století nestojí.

Zato unikátních starobylých církevních památek je v regionu tolik, že na jejich prohlídku by bylo zapotřebí několik týdnů. Přesto jsem mezi těmito historickými skvosty objevila jeden relativně mladý. Nemá ještě ani sto let. Projektoval ho velice uznávaný baťovský architekt pro malou obec nedaleko Holešova. Tím architektem byl František Lýdie Gahura a kostel je v Míškovicích.

Věřící se dočkali až ve 20. století

Už jste slyšeli o této hanácké vesničce a výjimečném chrámu sv. Antonína Paduánského? Kostelů zasvěcených Antonínu z Padovy je několik desítek, míškovický, z pohledu architektonického, je jenom jeden.

Míškovice existovaly už koncem 14. století, vlastní chrám nikdy neměly. Teprve ve 20. letech minulého století se věřící dočkali.

V záznamech o historii obce je tato zmínka: „Roku 1922 odkázal ve své závěti František Jančík, farář v Tatenicích, rodák míškovský, usedlost po rodičích zděděnou na zřízení fary a vydržování kněze v případě, že by v Míškovicích zbudován byl kostel.

Aby úmysl dárce mohl býti uskutečněn, založili občané míškovští kostelní jednotu sv. Floriána, jež již po 5 letech s pomocí dobrodinců postavila svatyni, která 29. června 1928 arcibiskupem olomouckým Dr. Leopoldem Prečanem ke cti sv. Antonína byla posvěcena.“ 

Žádný luxus, účelnost především

Kostelní jednota oslovila Františka Lýdie Gahuru a ten navrhl stavbu podle v té době moderního uměleckého slohu, konstruktivismu. To byl směr, který zdůrazňoval strukturu stavby, kvalitu materiálu a taky účelnost, žádný luxus. Přesto je kostel výrazný, nadčasový a hlavně jiný, než bylo tehdy zvykem. Svým exteriérem, ale i interiérem, určitě hodně překvapil. Rukopis svého tvůrce nezapře.

Specifickým znakem jsou červené cihly kombinované s bílou fasádou, vysoká štíhlá hranatá věž s velkým ciferníkem a další detaily. Dohromady tvoří elegantní velkou obdélníkovou budovu, která v zadní části přechází do elipsy a na prostorné a dlouhé návsi je na první pohled dominantní stavbou. Od roku 1958 je na seznamu národních kulturních památek.

Když se na ni pojede podívat, nezapomeňte odbočit z hlavní cesty, která vesnici protíná. Ke kostelu vás nasměruje cedule na rozcestníku.