Obec Žítková v malebných kopcích Bílých Karpat je místem, které zrodilo bohyně

7. leden 2022

Obec Žítková ve Zlínském kraji se do povědomí lidí zapsala příběhy žítkovských bohyň, které oživila brněnská spisovatelka Kateřina Tučková. Právě tam totiž žila do roku 2001 poslední z nich Irma Gabrhelová. Vesnička se nachází na samých hranicích České republiky se Slovenskem, v malebných kopcích Bílých Karpat.

Moravská vesnice měla už od počátku tvrdý chleba. V minulosti místní zažívali nájezdy Tatarů i Turků. Do roku 1948 tam nebyla elektřina a teprve o dva roky později začal do obce zajíždět linkový autobus. Odměnou za těžkosti je ale pro místní nádherná krajina s kouzelnými výhledy.

V kraji, kde byli lidé vzdálení od civilizace, kde nefungoval systém lékařské péče a kde byli osamoceni, což o moravských Kopanicích platí bezezbytku, vznikl zákonitě institut žen, takzvaných bohyní, které „bohovaly“. Žen, obdařených schopnostmi, které fascinují dodnes.

Byly to léčitelky, které podle vyprávění místních viděly do minulosti i do budoucnosti.

Vyprávělo se o nich, že dokážou najít ztracené předměty nebo odhalit zloděje. Mnohdy stačilo, aby se okradený nechal slyšet, že se chystá k bohyni, aby našla zloděje, a ukradená věc byla do druhého dne zpět.

Bohyně také lidem radily v těžkých životních situacích. Když byl muž nevěrný ženě nebo naopak. Traduje se, že když přišla za bohyní matka s nemocným dítětem, nechala o jeho osudu rozhodnout matku. Bohyně vykopala tři jámy, jednu určila jako zdraví, druhou pro nemoc a tu třetí pro smrt. Pak vyzvala matku, aby jednu z těch jam vybrala a dítě do ní položila. Tak byl jeho osud zpečetěný.

Dům poslední žítkovské bohyně Irmy Gabrhelové, dnes tam lidé najdou muzeum

Poslední bohyně Irma a věštění z vosku

Poslední autentickou bohyní byla Irma Gabrhelová. Dožila se úctyhodných 97 let. Zemřela v roce 2001. Osobně ji znal a několikrát ji navštívil spisovatel Jiří Jilík, autor knih Žítkovské bohyně a Žítkovské čarování. Zažil u ní i odlévání a věštění z vosku.

Čtěte také

„Byla k tomu zapotřebí voda, ale ne lecjaká. Voda ze schodnic, tedy soutoků dvou nebo tří potoků, tu považovali kopaničáři za magickou, stejně jako vodu z některých studánek. Potom vosk, který se dal do plecháčku, rozehřál na plotně a za určitého zaříkávání se lil do té studené vody. Vosk se srazil, vždy levou rukou vyndal z vody a bohyně dokázala z té sraženiny odpovídat na otázky, se kterými za ní návštěvník přišel,“ popisuje Jiří Jilík.

Podle jeho slov jde o velice silný, mysteriózní zážitek. „Jste v maličké jizbičce, nad vámi stojí skloněná bohyně a říká vám, brebentí v tom kopaničářském nářečí. V tu chvíli člověk skutečně prožívá určité setkání s jiným světem. A ve chvíli, kdy to skončí, si vůbec není jistý, jestli to nebyla jenom iluze. Irma mi řekla, že půjdu brzy na svatbu. Nevěřil jsem tomu, ale ještě ten den, po návratu od bohyně, jsem našel doma pozvání na svatbu mého synovce. Možná to byla jenom souhra náhod, možná ne,“ uzavírá tajuplně Jiří Jilík.

Žítkovská přehrádka

Chalupa poslední bohyně je dnes muzeem

Irma Gabrhelová byla známá pod přezdívkou „Chupatá“, kterou používala stejně jako její matka, které se jinak říkalo bohyně Struharka. V malebné chalupě prožila Irma skoro půl století svého života. Pocházela ze třinácti dětí. Vdávala se, když jí bylo pětadvacet let. Se svým mužem měla sedm dětí. Irma Gabrhelová ovdověla, když jí bylo osmašedesát roků a od té doby žila v chalupě sama.

Bohyně na Žítkové už dnes nejsou. Odešly z tohoto světa jedna po druhé, potichu a takřka nepozorovaně. Jediné hmatatelné, co po žítkovských bohyních zůstalo, je právě chalupa, kterou noví majitelé v neutěšeném stavu zakoupili a s co možná největší úctou a citem zrekonstruovali. Dnes je možné tento domek navštívit a prohlédnout si ho i se zajímavým výkladem.

Spustit audio

Související