Kateřině Tučkové jsme přičarovaly ženicha, až poté vznikla kniha Žítkovské bohyně, říká rodačka z Kopanic Eliška Křižková

Eliška Křižková se narodila na Kopanicích, žila tam přes 20 let, a pak se vydala do světa. Ale i když nějakou dobu pobývala v Berlíně a teď žije a pracuje v Praze, pořád se na Kopanice vrací. Jednak proto, že tam má rodinu, ale také proto, že ten kraj je zkrátka něčím magický. A to nejen pro rodáky.

Kopanice byly dlouhá léta tichým krajem s krásnou přírodou, svéráznými lidmi se specifickým humorem, vlastním nářečím, písněmi i unikátními ručně vyšívanými kroji. Tento kraj uprostřed Slovácka byl jen málo poznamenaný shonem současného světa. To se změnilo po vydání knihy Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně, a nyní do Kopanic míří často až davy turistů.

„V knize Žítkovské bohyně se na můj vkus až moc mísí fikce a fakta,“ říká rodačka z Kopanic Eliška Křižková a dodává, že totéž vadí i místním lidem, kteří zvýšený turistický ruch moc nevítají. Některých se to dotýká dokonce osobně. „Ano, dotýká se to osobně těch lidí, jména jejichž předků jsou v knize uvedena. Jsou to lidé, kteří opravdu žili, a v románu jsou zasazení do nějakého příběhu, který je zcela smyšlený,“ říká folkloristka Eliška Křižková.

V rozhovoru zmiňuje také příhodu z folklórního vystoupení ve Strážnici, která zřejmě stojí za vznikem knihy Žítkovské bohyně. „Tehdy ve Strážnici probíhal pořad, ve kterém vystupující z Kopanic nechali lidi nahlédnout nejen na různé místní tradice, ale samozřejmě tam nemohlo chybět ani čarování. Takže jsme měli takovou scénku, kdy tři bohyně stojí u hnoje a čarují. No a my jsme si říkali, že by bylo fajn zapojit i někoho z obecenstva. Tak jsme vyzvali diváky, jestli si někdo chce nechat přičarovat ženicha. A našla se jedna odvážná žena, která si na ten hnůj šla stoupnout a nechala se očarovat. Asi po roce nebo po dvou letech jsme se pak dozvěděli, že to čarování fungovalo a tou ženou nebyl nikdo jiný než Kateřina Tučková, která se potom asi do roka vdala,“ vypráví až neuvěřitelný příběh Eliška Křižková a dodává, že až poté vznikl román Žítkovské bohyně.

Jaký mají místní lidé vztah k činnosti místních bohyní a jak vnímají současnou publicitu? Kde najít ucelený reálný obrázek o Kopanicích? Co znázorňují kopanické výšivky na místních krojích? Jaké specifické tradice se tu stále dodržují a jaká jsou místní tradiční jídla? O čem jsou kopaničářské písně? Co znamenají výrazy čečera, prespánka nebo žmolkovica?

Odpovědi na všechny tyto otázky najdete v rozhovoru Jožky Kubáníka s folkloristkou Eliškou Křižkovou, která o tomto kraji mluví s hrdostí a vášní, kterou v sobě rodáci z Kopanic prostě mají.