Jsem pro každou špatnost, zkusit se má všechno, říká paralympionička Mirka Obrová

Mirka Obrová byla normální mladá žena, která žila ve Vsetíně, fandila místnímu hokeji, se svým devítiletým synem chodila bruslit, jezdila na kole.

V červenci 2009 pak vyrazila do Vizovic na rockový festival Masters of Rock, kde se stala událost, která jí zcela změnila život. Stačila totiž vteřina nepozornosti, a na nechráněném přechodu ji srazil vlak. Zranění měla tak těžká, že přišla o obě nohy.

Jak se dá s takovým velkým životním zvratem vyrovnat? Potřebuje člověk v těchto chvílích pomoc psychologa? Mirka Obrová ne. „Já jsem myslela hlavně na to, že potřebuju být brzo doma. A přišlo mi lepší bavit se spíš s kamarády, kteří mě znají, než něco vykládat nějaké paní, kterou neznám. Takže když za mnou vždycky někdo přijel, tak jsme to probrali, pokecali a bylo,“ říká Mirka s optimismem sobě vlastním.

Že umí využívat šance a bere věci s nadšením, dokázala i tím, že v roce 2013 se z ní po setkání s  paralympijskou sportovkyní Evou Kacanu do pár měsíců stala atletka. A ne ledajadá. Aktuálně drží české rekordy v hodu oštěpem, diskem i koulí a reprezentovala Česko i na paralympiádě v Paříži.

Na své začátky vzpomíná s úsměvem: „Jsem pro každou špatnost, zkusit se má všechno. Takže když se mi Eva ozvala, že mám přijet na závody Czech Open si atletiku vyzkoušet, jela jsem.“ Tam dostala od trenéra základní informace a za několik málo dnů se zúčastnila závodů, kde získala i medaili.

Ačkoli to tedy vypadalo jednoduše, nebylo to zas tak lehké. “Z prvního tréninku mě tak bolely ruce, že jsem si nemohl ani učesat vlasy. Co si budeme říkat, když tříkilovou kouli držíte poprvé v životě,“ vzpomíná Mirka.

Nicméně u sportu vydržela a odměnou jí byla účast na paralympiádě v Paříži 2024. Že bude součástí paralympijského týmu, to se dozvěděla tři týdny před odletem a byla nadšená, protože stejně jako pro další sportovce je právě tohle sen a vrchol sportovního snažení.

Stejně nadšená pak byla ze samotného sportovního svátku. „Určitě vás překvapí plný stadion a 70 tisíc lidí – to se vám postaví chlupy na rukách. A všude fantastická atmosféra. Taky olympijskou vesnici zažijete jenom tam. Scházeli jsme se například v mega velikánské jídelně, kde bylo otevřeno 24/7 a byly tam různé kuchyně. Takže z toho jsem taky byla jak Alenka v říši divů,“ vzpomíná Mirka Obrová.

Jak vypadá běžný den Mirky Obrové, která se sportu věnuje jen jako hobby a běžně chodí do práce? Která z "jejích" disciplín je pro ni nejobtížnější? A co by vzkázala těm, kteří si myslí, že jsou v bezvýchodné situaci? Nechte se nakazit pozitivitou Mirky Obrové v záznamu rozhovoru v pořadu Na pohovce Jožky Kubáníka.