Moje maminka v 87 letech jezdí na motorce, stěžuje si se smíchem Osmany Laffita

Osmany Laffita je úspěšný a neuvěřitelně pozitivní člověk. Působí dojmem celoživotně šťastné bytosti. Přitom ale jeho dětství bylo plné nepřijetí a šikany. Měl také velmi přísného tatínka. A tak si vymyslel vlastní skvělý svět. “Neměl jsem moc kamarády, nebylo to lehké. Dokonce jsem si hrál s mravenci. Každý den jsem se těšil, že přijdu ze školy, vezmu mámě cukr a půjdu je nakrmit,“ vzpomíná na nelehkou dobu dětství Osmany.

Do Československa přijel poprvé v roce 1987, a jak se smíchem přiznává, poprvé tu byl ve vaně a užil si to tak, že vyplavil sousedy. Místní zima nejen, že mu nevadí, ale má ji rád a vyhovuje mu. Dokonce ji z hlediska módy považuje za elegantní.

Ani první roky v České republice nebyly lehké, protože se potýkal s nevraživostí okolí zejména kvůli své sexuální orientaci. Přes to všechno je Osmany svou podstatou obrovsky pozitivní člověk a říká: „Negativní věci mažu a maluju je na růžovo. Je to můj život a řídím si ho sám.“ Sny se podle něj plní: „Všechno, co jsem si přál, jsem dostal. Nebylo hned, nebylo to rychle, trvalo to, ale když jsem to nejméně čekal, dostavilo se to.“  

V rozhovoru také prozradil, že v rodině z maminčiny strany mají v genech dlouhověkost. Jeho dědeček se dožil sta let, mamince je 87 a je to podle Osmanyho „kubánská Jiřina Bohdalová“. „Máma má energie, že ji může rozdávat,“ říká Osmany Laffita a se smíchem dodává: „A taky jezdí na motorce. Jezdí jako blázen a říkám jí: Mami, ty neumřeš věkem, ty umřeš, že do někoho narazíš. A ona na to odpovídá: Jestli do někoho narazím, umře on, ne já.“

Proč byl kvůli modré barvě u psychiatra? V jakém jazyce přemýšlí a v jakém se mu zdají sny? A co by poradil lidem, kterým se zdá, že jsou v bezvýchodné situaci? Poslechněte si energií a pozitivitou nabitý rozhovor s Osmany Laffitou Na pohovce Jožky Kubáníka.