Nádraží v Uherském Brodě je jedno z nejhezčích nádraží v České republice, najdete tady nástěnné fresky i fontánu

Do Uherského Brodu vede jednokolejka ve směru od Bojkovic a Luhačovic nebo od Uherského Hradiště a Veselí nad Moravou. Zmíněná jednokolejka byla vybudovaná v 80. letech 19. století a stala se součástí známé mezistátní trati Vlárská dráha. Město tehdy bylo koncovou stanicí, proto muselo mít i patřičné zázemí. Tedy typizovanou patrovou výpravnu s kancelářemi i bytem přednosty stanice. Byla postavená v blízkosti starého židovského hřbitova na jihovýchodním předměstí Uherského Brodu. Brzy k ní přibyla ještě nižší budova, tzv. traťmistrovských skladišť. V této podobě nádraží fungovalo až do roku 1927. To už si popularizace železniční dopravy žádala větší a modernější prostory.

Nová výpravní budova vyrostla kousek dál od té původní, v jihozápadní části města u dnešních velkých schodů. Taky byla jednopatrová, ale měla i terasu a zastřešené nástupiště, popsal mi novou stanici historik a archivář Radek Tomeček z Muzea J. A. Komenského. Doplnil, že ve starém nádražním objektu bylo nejdříve skladiště, pak byty pro železničáře a nakonec byl srovnán se zemí.

Nádraží, jak ho známe dnes, je výsledkem mnoha rekonstrukcí. Říká se mu architektonická perla. V roce 2016 dokonce získalo pomyslnou stříbrnou medaili v soutěži o nejkrásnější nádraží České republiky. Musím taky připomenout, že v roce 2011 se absolutním vítězem tohoto klání stalo nádraží v Uherském Hradišti. Kdo obě budovy viděl, nemohl přehlédnout, jak jsou si podobné. Ano, jsou naprosto totožné, jenom zrcadlově obrácené. Obě navrhl architekt Karel Dvořák, obě byly postavené v 30. letech 20. století, uherskobrodská o pár let dříve, a obě zdobí ornamentální nástěnné fresky se slováckými motivy Rozky Falešníkové z Tasova. Slovácký punc jim dodávají barevné dřevěné prvky. Jenomže dříve tato kombinace nebyla přijatá s nadšením. O vášnivých debatách je i zápis v městské kronice. Odpůrci lidové architektury tvrdili, že jde o záměrné kopírování lidového stavitelství Slovácka, přitom nádraží má být ze železa, betonu, skla a techniky. Jiné hlasy zase říkaly, že taková výpravní budova může prostoru slušet. Dnes vidíme, že to byl skvělý názor.  Nádraží stavba skutečně sluší a nevadí ani spojení s moderními technickými doplňky, ty jsou už nezbytné.  

Za téměř sto čtyřicet let existence stanice odbavila miliony cestujících a taky se v ní odehrála řada událostí. Nejtragičtější byl jistě transport Židů do koncentračních táborů v roce 1943. Naopak slavné byly chvíle, kdy se ve stanici v červnu 1924 zastavil první československý prezident T. G. Masaryk, nebo když jí o 12 let později projížděl prezident Edvard Beneš.

Hezký den přeje Věra Hotařová