Na pohovce Jožky Kubáníka: O přáních

Fejeton Jožky Kubáníka: O přáních

Za chvíli budeme slavit výročí - 15 let od premiéry filmu Jiřího Menzela Obsluhoval jsem anglického krále. Ten večer, kdy jsem jej viděl v kině, si pamatuju úplně přesně. Byl jsem totiž zasažený výkonem slovenského herce pana Martina Huby v roli vrchního Skřivánka a okouzlil mě natolik, že jsem pak na něj několik dnů myslel. Pak jsem si v novinách přečetl, že pan Huba knížku Bohumila Hrabala znal už z dob samizdatu a říkal si, že by z toho byl moc pěkný film, a že by si chtěl právě pana Skřivánka zahrát. A povedlo se mu to tak, až jsem mu přál Českého lva. Za pár měsíců k tomu opravdu došlo, já jsem byl spokojený a při předávání křišťálových sošek jsem se zasnil a představoval jsem si, jaké by to bylo, kdybych se s panem Hubou seznámil. Ano, rád se s noblesními, elegantními a talentovanými lidmi seznamuji, přijde mi to mnohem lepší, než se seznamovat s blbci.

Teď si představte, že jsem letos na jaře zase dostal nabídku moderovat Letní filmovou školu, která rok co rok probíhá u nás v Uherském Hradišti a prý že přijede i pan Huba a dostane cenu. A já jsem zůstal úplně zkoprnělý, protože to jsem teda nečekal a říkal jsem si, jak je to fajn občas si něco přát a užívat si ten pocit, že se to splní.

A pak ten slavnostní večer nastal. Vyšel jsem před plné hlediště, kde v první řadě seděl pan Huba i jeho krásná žena a řekl jsem, že jestli něco závidím slovenským přátelům, pak jsou to Vysoké Tatry pro svoji monumentálnost, prezidentka Čaputová pro svoji slušnost a halušky z brynzou, protože jsou dobré. A že se naši východní sousedi pyšní ještě mužem, který má to všechno dohromady, tedy je monumentální, slušný a dobrý, je to zkrátka takové Slovensko v kostce a že je to pan Huba. A nevěděl jsem, jestli jsem to nepřehnal, protože srovnávat někoho s haluškami nemusí být to, co se čeká a pak jsem se večer s panem Hubou potkal ještě jednou a on mi jen tak u sklenky vína řekl: „Přemýšlel jsem nad vašimi slovy, že jsem takové trojjediné Slovensko a musím říct,” mrknul na mě, „že máte pravdu.”

A druhý den se film Obsluhoval jsem anglického krále uváděl i v jednom z kin a já jsem na něj šel s pyšným pocitem, že už znám „pana Skřivánka” osobně, a když film začal, tak si vedle mě někdo ve tmě přisednul a já jsem po chvíli zjistil, že je to pan Huba a užíval jsem si nejenom film, ale také ty chvíle, kdy se smál, kdy spokojeně pokyvoval hlavou a také to, když na konci filmu manželce řekl: „Už dlouho jsem si přál ten film znovu vidět v kině a jsem rád, že to vyšlo.”

Pak jsem šel domů a říkal jsem si, že je fajn, že se přání splnilo i panu Hubovi a zároveň mě napadlo, že třeba i vy byste se rádi s panem Hubou poznali, a tak vám přání rád splním a pozvu jej na rozhlasovou pohovku a zeptám se, co dalšího si přeje. A kromě něj se potkáte i s kartářkou paní Janou Chvílovou, protože by mě zajímalo, jestli platí: „Dávejte si pozor, co si přejete, mohlo by se vám to splnit.”

Těším se na vás v sobotu od 15.00 hodin ve vysílání Českého rozhlasu Zlín a kdyby vám to nevyšlo, tak nevadí, všechny mé pořady včetně nezkrácených rozhovorů s hosty najdete i v aplikaci Můj rozhlas. Stačí si zadat čtyři slova - Na pohovce Jožky Kubáníka.

Jožka Kubáník