Na pohovce Jožky Kubáníka: O pomoci

Fejeton Jožky Kubáníka: O pomoci

Bylo to asi před měsícem. Seděl jsem v pokoji a učil se texty před divadelní premiérou, když v tom u dveří mého bytu někdo zazvonil. „Jak se dostal do baráku?” zeptal jsem se sám sebe, vstal z křesla a pomalu přišel ke dveřím. Bohužel, architekta, který byt navrhoval, nenapadlo přidat do dveří kukátko, takže je vždycky dobrodružné otvírat. S vidinou nějakého toho překvapení jsem to udělal i tentokrát, a taky že jo. „My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujeme vám…” spustila trojice za dveřmi a já aniž bych si užíval toho krásného přání, jsem jí zmizel ze zorného úhlu za dveře. „Štěstí, zdraví… dlouhá… děje se něco?” zavolal zřejmě Kašpar, protože byl ke mně nejblíž a já jsem si až potom uvědomil, že jsem jim zkazil vystoupení. „Jdu vám dát peníze,” řekl jsem na vysvětlenou tak nějak samozřejmě a zjistil jsem, že v čase 21. století nemám u sebe žádné bankovky. „Aha, tak tady máme problém,” mumlal jsem si pro sebe za tichého a nevěřícného pozorování biblických postav. „Naházím vám tam drobné,” dodal jsem, i když se mě na to nikdo neptal a do zapečetěné kasičky jsem nasoukal hromadu mincí. „Můžeme vám na dveřích přepsat požehnání?” dovolil si do mého podivínského výstupu promluvit Melichar a já jsem zamyšlený, aniž bych se na něj podíval, přikývnul. Pak trojice poděkovala, já jsem jí popřál všechno dobré a zavřel jsem dveře.

„Nejsem já ale pitomec?” řekl jsem si, jakmile pánové a dáma přestrojená za toho černého vzadu, odešli. „Nemůžu si to užít? Nemůžu si s nimi popovídat? Musím tak spěchat?” vyčítal jsem si, ale zároveň jsem si rychle odpověděl, že to jinak neumím. Už totiž pomoc beru jako každodenní součást života. Jako si čistím zuby a nakupuju rohlíky. Každou chvíli je přece potřeba někomu usnadnit život, protože osud umí být pěkný prevít a změní vám spokojené dny ve chvíle plné trápení raz dva. Nebudu vyjmenovávat organizace ani jednotlivce, kterým pravidelně pomáhám a přispívám, ale spíš by mě zajímalo, zda je to normální věc i pro vás. Patříte do té velké rodiny, která neváhá slevit ze svého pohodlí a pošlete někomu pár stokorun na lepší bydlení, na důstojnější život či na pocit bezpečí? Ale nemusí jít jen o peníze. Pomoct se dá tím, že někomu uklidíte, přihlásíte se do registru dárců kostní dřeně a dáte nemocnému naději na holý život, pomůžete s venčením psa, nebo zatelefonujete někomu osamocenému a zeptáte se, jak se má.

O pomoci bude i má další rozhlasová pohovka. Jako první na ni usedne paní Magda Máčalová ze Zlína, maminka malé Aničky, která onemocněla vážnou nemocí krve a díky pomoci její setry Elišky je z ní už zase veselá holčička. A druhým hostem bude empatická moderátorka, která na televizních obrazovkách pomohla spoustě rodin, ale pomáhá i mimo kamery. Je jí Tereza Pergnerová. Těším se.

Jožka Kubáník