Na pohovce Jožky Kubáníka: O Josefu Somrovi

A tady je fejeton, který jsem o panu Somrovi tenkrát napsal.

Fejeton Jožky Kubáníka: O Josefu Somrovi

„Herci mají často hrozná ego a jsou velká pyšnidla,“ zamýšlela se kdysi moje přítelkyně Květa Fialová. „Ale je i pár takových, kteří jsou skromní, milí a pokorní,“ pokračovala a vzpomněla na Vladimíra Menšíka, Lubomíra Lipského a také na Josefa Somra. „Somřík je miláček. Nikdy se nikam necpal, vždycky trpělivě čekal, s čím si na něj kdo vzpomene, a přitom je vynikající herec, který dovede zahrát cokoliv,“ říkala paní Květa.

Sám jsem se s panem Somrem potkal coby moderátor Letní filmové školy, kde dostal cenu za celoživotní dílo. Když už nás pak volali na jeviště, protože se slavnost blížila, podal jsem panu Somrovi katalog tehdejšího ročníku filmového festivalu a požádal jej o podpis. „Prosím vás, to je tak hloupé, že se budu podepisovat kolegovi,“ nechtělo se mu do toho. Chvíli jsem jej přemlouval, a tak potom vzal do ruky připravené pero, já jsem nalistoval úvodní, úplně prázdnou stránku a čekal jsem, že se doprostřed pan Somr podepíše. On místo toho jen tak tiše vzdechl, stránku pohladil a svůj podpis vtěsnal do pravého dolního rohu. Asi aby nepřekážel. 

Když ceremonie plná fotografů, televizních štábů a novinářů skončila a představitel výpravčího Hubičky z Ostře sledovaných vlaků, ředitele Pekaře z Nemocnice na kraji města, profesora Ječmena z filmů o Básnících a dalších postav přišel do zákulisí, aby si chvíli odpočinul, přišla za ním slečna z produkce. „Pane Somře, můžeme vás pozvat jako laureáta ceny na slavnostní večeři?“ “Na večeři?“ neskrýval překvapení pan Somr. „A proč? Já jsem si v Praze namazal chleba a ještě jsem jej nestihl sníst, mně to bude stačit. Děkuji,“ odzbrojil nás všechny. A tak jsme tam jen tak stáli a nestačili se divit, kolik slušnosti, lidství a obyčejnosti v sobě má.

Josefa Somra jsem chtěl pozvat na moji rozhlasovou Pohovku. Měl jsem v plánu našlapovat po špičkách, abych jej nevyplašil, ale nevyšlo to. Pan Somr se omluvil, že už rozhovory neposkytuje, protože prý: „Starý člověk, který kdysi cosi před lety zahrál, už nikoho nezajímá.”

Nakonec na velkého českého herce zavzpomínala herečka Slováckého divadla Petra Staňková, která se s ním v posledních letech přátelila a také rozhlasová režisérka Hana Kofránková, jež s ním natočila desítky rozhlasových her.

V sobotu si dojemné vyprávění o jedné z našich největších osobností od 15.00 hodin na vlnách Českého rozhlasu Zlín připomeneme.

K poslechu Vás srdečně zve Jožka Kubáník