Sedím ve tmě, ale vidím vše: Strážkyně textu Jitka Janečková o slastech a strastech divadelní nápovědy
V zákulisí divadel se pohybuje mnoho lidí, které divák nevidí, ale bez kterých by se žádné představení neobešlo. Jednou z takových profesí je nápověda. Do zákulisí této práce můžete nahlédnout v rozhovoru s Jitkou Janečkovou ze Slováckého divadla v Uherském Hradišti.
Čtěte také
Jitka Janečková se původně vyučila dámskou krejčovou. K divadlu se dostala náhodou, když jí rekvizitářka Jana Mikulíková nabídla práci. Pracovala jako tedy rekvizitářka, ale kvůli zdravotním problémům přešla na pozici nápovědy. V rozhovoru vzpomíná, že se jí to zprvu zdálo nejhorší rozhodnutí jejího života, ale postupně si práci oblíbila. Dnes svou práci miluje a považuje ji za srdeční záležitost.
A jak vypadá její práce? Sedí ve tmě, většinou v portále nebo v takzvané kapse, aby měla na herce dobrý výhled. Klíčové je pro ni sledovat celý průběh hry a být co nejblíže herci. Když herci potřebují napovědět, musí šeptat dostatečně tiše, aby nerušila diváky (i když je někdy prý slyšet až do třetí řady), ale zároveň dostatečně nahlas, aby ji slyšel herec, který je „v úzkých“.
Kdy je pro herce nápověda nejpotřebnější? Používá při své práci stále papírové scénáře? A splete se někdy i nápověda? Náhledněte do divadelního zákulisí s Jitkou Janečkovou, kterou na rozhlasové Pohovce vyzpovídal její kolega ze Slováckého divadla, herec a moderátor Jožka Kubáník.
Všechny hosty a rozhovory z pořadu Na pohovce Jožky Kubáníka najdete i na webu rozhl.as/Kubanik nebo v podcastových aplikacích Můj Rozhlas, Spotify, Google Podcast nebo Apple iTunes.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
