Na pohovce Jožky Kubáníka: O cestách

Fejeton Jožky Kubáníka: O cestách 

Blíží se prázdniny, blíží se čas cestování. Někdo rád vyrazí k moři, další sbalí batoh a vydá se do hor, já patřím mezi ty, co rádi poznávají města. Mým největším favoritem je Paříž. V tom krásném a elegantním městě nad Seinou jsem byl snad už patnáctkrát a poznal jsem tam spoustu zajímavých lidí, kteří mají za sebou pozoruhodné životní cesty.                       

Třeba Paul. Byl synem ředitelky jedné soukromé televize, patřil ke klasické zlaté mládeži, která neměla nouzi o peníze, ale měla nouzi o pozornost rodičů, a tak v šestnácti letech vysedával s podobně nešťastnými kamarády ve značkovém oblečení u řeky s lahví vodky a s doutníkem a vyprávěl o tom, jak mu maminka koupila k narozeninám diskotéku, aby se nemusel jen tak flákat po městě, ale sama se tam za ním nepřišla ani podívat. Pak se Paul opil, lezl po mostě a když jej napomínali policisté, tak si z toho nic nedělal. Často na něj myslím a říkám si, kudy se asi cesta jeho života ubírala…

Nebo Jacqueline. Učila francouzštinu na jedné střední škole a vyprávěla, že ji studenti tak trápili, až se rozhodla se školou skoncovat, žila rok a půl na Bali, kde se snažila zjistit, kdo vlastně je, aby se vrátila a otevřela si cukrárnu s těmi nejlepšími makronkami na světě, kam si je chodí kupovat i ti, co jí předtím vytrvale pili krev…

A do třetice Bryan. Byl původem z Madagaskaru, kde jej pronásledovali za jeho homosexualitu, tak odjel do Paříže, aby se cítil svobodný a nikdo neřešil, do koho se zamiloval. Roztomilé bylo, že nikdy neviděl sníh. Znal jej jen z televize. „Tak přijeď v zimě do Prahy,” nabídli jsme mu a on jásal. Vzpomínám si, že jsme se domluvili na několika dnech po Novém roce. Bryan se nemohl dočkat, až na své čokoládové pleti ucítí bílé studené vločky a postaví si sněhuláka. Tenkrát si nakoupil teplé oblečení, jako by jel za polární kruh, my jsme mu z Česka posílali fotky zasněžených ulic, ať ví, na co se má těšit, a když do Prahy podle plánu přiletěl, přišla obleva a vzduch se prohřál na nečekaných deset stupňů, takže ze sněhového dobrodružství nebylo nic.

A co vy? Jaké zážitky na vašich cestách životem máte za sebou? A co potkalo mé hosty? Zeptám se jich. Tentokrát jsem si na moji rozhlasovou pohovku pozval dámu, která se narodila v Uherském Hradišti, ale mnoho let už žije v irském Dublinu, kde se z ní stala vyhledávaná fotografka a dokumentaristka jménem Běta Bajgart. A druhým hostem bude muž, který procestoval snad celý svět, protože stál v čele NATO a je jím generál Petr Pavel. To budete žasnout, co se dá při takových cestách na nejvyšší úrovni zažít.           

Doufám, že i vy přisednete na mou rozhlasovou pohovku k pohodovému sobotnímu poslechu. Těším se na vás.

Jožka Kubáník