Branou do Luhačovic je malebné nádraží

Lázeňské město Luhačovice je proslulé nádhernými stavbami, ať už jsou to velkolepé hotely, penziony, vily, léčebné domy či řada jiných zajímavých objektů, a tak si nejsem úplně jistá, zda jim může konkurovat právě tamní nádražní budova. I když po poslední rekonstrukci v roce 2008 by mezi ně mohla patřit. Dostala totiž novou fasádu i s původními nástěnnými slováckými ornamenty Rozky Falešníkové z Tasova. A díky tomu zase získala historický punc. Fresky budovu zdobily od 30. let 20. století.

Byla postavená v roce 1905, to se všechny výpravní objekty v železničních stanicích místních tratí budovaly podle jednotných plánů. Menší jednopatrová budova se sedlovou střechou musela mít čekárnu, úřadovnu a služební byt. Ta luhačovická měla hned od začátku i zastřešený venkovní prostor. V této podobě stojí dodnes. K základní stavbě přibyla sice ještě další část, takže je o několik desítek metrů delší, ale jinak se nezměnila. Nádraží je v jihozápadní části Luhačovic v místě, kde začíná městská památková zóna. Takže je vlastně vstupní branou do lázeňského města. V minulosti si města zakládala na tom, aby výpravní budovy takovou úlohu plnily. Do Luhačovic pravidelně přijíždějí rychlíky linky Slovácký expres z Prahy, je tedy na místě, aby nádraží věhlasné lázně reprezentovalo.

Nádraží v Luhačovicích bylo v roce 1905 postavené jako koncová stanice nového úseku železniční trati z Újezdce u Luhačovic, dnes je to část Uherského Brodu. Městem už tehdy procházela Vlárská dráha. Do Luhačovic ovšem žádná trať nevedla. Končila právě v Újezdci a do lázní se pak hosté dostali jenom najatými selskými povozy nebo kočáry. Pro povozníky to byl dobrý zdroj příjmů, ale samotná jízda po prašné cestě moc příjemná nebyla. Do lázní přijíždělo stále více hostů, i zahraničních. Vedení společnosti začalo jednat o prodloužení železnice. Nápad nepřijali všichni s nadšením, problematický byl i výkup pozemků. Například majitel louky, kde podle projektu mělo stát nádraží, celou plochu rozryl, z hlíny vyrobil vepřovice a rychle založil podnik, za který pak žádal nehorázné odstupné, proto byla budova postavená na jiném místě. Události provázející budování tratě i stanice popsal v publikaci k jejímu 100. výročí ředitel uherskohradišťské knihovny Radek Jančář.

Koncovou stanicí jsou Luhačovice i po více než stoletém provozu. Vlaky přijíždějí po jednokolejce, která se na nádraží rozvětvuje na tři pásy. Jeden vede do depa, druhý končí u nástupiště a třetí mizí v zeleni u vstupu do městské památkové zóny oddělený kovovým zábradlím. Opravená budova figurovala v roce 2012 v 6. ročníku soutěže Nejkrásnější nádraží. V konkurenci tří desítek stanic se dostala až do finále.

Hezký den přeje Věra Hotařová