Zámek v Bílovicích na Uherskohradišťsku není příliš na očích, pobyt zde ale inspiroval i malíře Josefa Mánesa
Zámek v Bílovicích na Uherskohradišťsku patří mezi bývalá šlechtická sídla, která nemají značku státní zámek. Neznamená to ale, že jeho historie je nezajímavá.
Zámek v Bílovicích na Uherskohradišťsku je krásný, a i když je jednou z dominant obce, stojí v jejím středu a dokonce na dohled od hlavní silnice, není přímo na očích. Chrání ho zámecký park a vzrostlé stromy dávají jasný signál, že už něco pamatuje. Stejně jako stavba samotná, vlastně celý areál. To je budova a zeleň okolo ní. Jak hluboko do minulosti sahá historie tohoto místa? Na to jsem se ptala přímo v Bílovicích.
V centru vesnice původně stála tvrz. Koncem 16. století byla přestavěna na renesanční zámek. Začátkem 19. z něho nový majitel hrabě Laurencin-d’Armond nechal udělat rezidenci v empírovém slohu a kolem ní anglický park. Budova měla dvě poschodí a spolu s farou to v té době byly jediné vícepodlažní stavby v Bílovicích. Nejvýraznější stopy proměny zámku a života v něm po sobě zanechali Logothettiové. Vlastnili ho od poloviny 19. do poloviny 20. století. Nejenže přistavili budově jedno křídlo, a tím změnili její půdorys, ale taky pokračovali v úpravách parku. V roce 1854 na zámku pobýval a tvořil malíř Josef Mánes. Právě v Bílovicích namaloval slavný obraz Veruna Čudová. Díky Logothettiům mají bílovičtí taky jeden regionální primát, a to první sbor dobrovolných hasičů na Moravě, nebo jak je napsané na pamětní desce „první venkovský hasičský sbor“, v roce 1869 ho založil Vladimír Logothetti. Působení Logothettiů v Bílovicích zastavil rok 1945. Zámek i panství se staly národním majetkem a budova sídlem místního národního výboru, od roku 1990 je to obecní úřad. Nové poslání zámecké budovy si žádalo taky nové úpravy. Z původního vybavení zůstaly jenom vysoké stropy s klenbami a vrzající podlahy. Zaměstnanci úřadu s nadsázkou říkají, že aspoň vědí, že jsou v zámku. V 50. letech byl k budově přistavěn taneční sál, na začátku dalšího desetiletí ho bílovičtí přebudovali na širokoúhlé kino pro 350 diváků, fungovalo do roku 2013.
Zámecký park je teď sice o něco menší než ten původní, ale kompletně obnovený včetně jezírka, které už bylo zasypané. Zdravá zeleň, mobiliář pro odpočinek, dětské hřiště nebo pódium pro kulturní akce a taky svatební obřady, to je současný stav parku u zámku v Bílovicích. Krásné místo pro všechny.
Bílovicemi prochází silnice ze Zlína do Uherského Hradiště a taky od Napajedel a Uherského Brodu. Křižují se v centru obce nedaleko zámku.
Objevte s námi i další památky v kraji. Vybrat si můžete na https://rozhl.as/PamatkyVeZLkraji.
Související
-
Vítejte na zámku v Žeranovicích. I když se v něm vystřídala spousta nájemníků, i dnes slouží lidem
Hrady a zámky v České republice nejsou všechny určeny k prohlídkám turistů. Slouží i k jiným účelům. Jedním z takových je zámek v Žeranovicích na Kroměřížsku.
-
Hoštice na Kroměřížsku mají zcela jinou atmosféru než ty Troškovy
Jihočeské Hoštice proslavily Troškovy komedie. Hoštice na Kroměřížsku mají jiná lákadla: bohatou historii, zámek, rybníky a víc jak 200 let staré kaštanové aleje.
-
Zděchov – krásný konec světa
Krásný konec světa, říkají o Zděchovu místní lidé i turisté. Konec světa proto, že obec nedaleko Vsetína není průjezdná.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
![slovo_nad_zlato.jpg slovo_nad_zlato.jpg](https://zlin.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/19c0a47caca04bb76b27ba3edcdf74cd.jpg?itok=1i0_J3I_)
![](https://zlin.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/e2afc965669332fc5318f1eaa402a4b5.jpg?itok=i3X2CUFb)
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.