Za názvem vesnice Jalubí na Uherskohradišťsku je legenda o léčivé vodě, historická studna je tu dodnes

Jalubí je vesnice vzdálená necelých osm kilometrů od Uherského Hradiště. Leží sice v mírně zvlněné nížině, přesto je část obce součástí Přírodního parku Chřiby, a v Česku nemá konkurenta, tedy co se názvu týká. V tomto ohledu je skutečně jedinečná, to ale zdaleka není všechno, za pozornost stojí i několik historických památek. To jsem si zjistila ještě před cestou do Jalubí. Jenže první informace, ke které jsem se dostala, moc optimisticky nevyzněla. Dozvěděla jsem se, že zprávy o založení Jalubí se nedochovaly, a jak vznikl název obce, to se taky nepodařilo zjistit. Nakonec to nebylo tak zlé. Pár písemností o vzniku vesnice přece jenom existuje a o tom, jak Jalubí ke svému jménu přišlo, kolují pověsti. Svoji verzi mají taky jazykovědci.

První zmínka o Jalubí je z roku 1265. Vesnice byla součástí velehradského klášterního majetku a v té době se jmenovala Gelube. Podle odborníků na původ slov je možné, že z tohoto tvaru se během let stalo Jalubí, nebo mohlo vzniknout ze starých slovanských jmen Jarolub a Jaroluba, ale stoprocentní jistotu nemají. No a pak existuje legenda o studni s léčivou vodou. Ta je ve vesnici dodnes, dříve měla jméno Jordán. Příběh vypráví o nemocném faráři, který se umyl studniční vodou, a ta ho vyléčila, nebo, jak říkají místní, poléčila. Když se ho pak lidé zeptali, jestli se mu ve vesnici líbí, odpověděl: „Ja, lúbí“, a tak se vesnici začalo říkat Jalubí. Lingvisté mají proti lidovému výkladu výhrady. Říkají, že česká místní jména se netvoří spojením osobního zájmena se slovesem. Jiné důkazy neexistují, je proto zbytečné pátrat dál. Jalubjané ať věří místní pověsti, mně se taky docela zamlouvá, ostatně zmíněnou historickou studnu mají pořád na očích. Před lety byla opravená, prostor kolem ní taky a teď se vyjímá na hlavní křižovatce v obci.

Dominantou a chloubou Jalubí je replika větrného mlýna. Stojí nad obcí na otevřeném a větry sužovaném kopci zvaném Větřák. Původní mlýn tam byl vybudovaný ve druhé polovině 19. století. Fungoval do roku 1938. Kopie objektu stojí na zbytcích původního kamenného základu tzv. Smolkova větřáku, to byl poslední majitel jalubského mlýna. Přímo v obci jsou k vidění jiné památky. Nejvýraznější je barokní kostel sv. Jana Křtitele z poloviny 18. století. Nedaleko obecního úřadu u hlavní silnice je památkově chráněný mýtný kámen. Jeho stáří se datuje do 17. století. To stával na rozcestí před vsí, kde se křižovaly obchodní cesty. Současná hlavní silnice prochází celou vsí, ale jenom její obydlenou částí. Na trase dvoukilometrového úseku je několik drobných památek

Hezký den přeje Věra Hotařová.