Smrt přinesl Tutter. Muž, kteří řídil vraždění na Valašsku, dožil jako vážený občan a komunistický agent

Některé pasekářské osady na Valašsku se v posledních měsících druhé světové války staly útočištěm partyzánských.

Mezi partyzány u Vizovic se však dostali zrádci a konfidenti gestapa, kteří vše vyzradili. Nacisté se pak osadníkům krutě pomstili, když před 75 lety, 19. dubna 1945, zastřelili, umučili nebo zahnali do plamenů v osadě Ploština 24 lidí. Další masakr pak spáchali v obci Prlov.

Čtěte také

Za upalování a střílení lidí na Valašsku před 75 lety nebyl nikdo potrestán. Muž, který masakrům velel, se stal agentem StB

Kdo byli lidé, kteří spáchali taková zvěrstva a co s nimi bylo po válce? Na to už odpovídá historik, spisovatel a autor knihy, která se tématu věnuje - „Smrt si říká Tutter“ Luděk Navara.

Co to bylo za lidi, kteří vedli trestní výpravu na Ploštinu?

Ve spolupráci se zlínským gestapem vedli útok na Ploštinu příslušníci speciálních jednotek SS, byli s nimi mladí Slováci, takzvaní Hlinkovci, tedy bývalí příslušníci Hlinkových gard. Na Ploštině zasahovala jednotka Josef a jejím velitelem byl Walter Pawlowski, jeho zástupcem Werner Tutter. Co se na Ploštině přesně stalo, je dnes známé i díky knize spisovatele Ladislava Mňačka „Smrt si říká Engelchen“. Podle této knihy vznikl později i film.

Kdo byl Werner Tutter?

Werner Tutter byl pražský Němec, fanatický nacista, ale současně velmi vzdělaný člověk, který uměl řadu jazyků. Během války operoval na území Sovětského svazu a později Slovenska. Má podíl na desítkách vražd bezbranných civilistů. Jeho jméno je spojeno s Ploštinou, ale podílel se i na dalších masakrech i na potlačení Slovanského národního povstání.

Co s ním bylo po konci druhé světové války?

Po válce byl Tutter souzen v Bratislavě, ale nevyšly najevo vraždy, na kterých měl účast nebo tento soud byl od začátku zmanipulovaný. Každopádně Werner Tutter odchází už v roce 1952 do západního Německa, ale to už je agentem komunistického Československa. A stane se velmi úspěšným agentem, protože bude pracovat jako zaměstnanec pro německý Bundeswehr.

Proč se to nevyšetřovalo, vždyť komunisté veřejně tolik proklamovali dosažení spravedlnosti a potrestání nacistů?

Aby na sebe na západě nepoutal pozornost, československé orgány jeho podíl na válečných zločinech zatajily. Dokonce odmítly západoněmecké justici vydat podklady pro vyšetřování válečných zločinů. Pravdu se zřejmě nesměl dozvědět ani spisovatel Mňačko, jméno Engelchen je asi vymyšlené a je pravděpodobné, že se jedná ve skutečnosti právě o Tuttera. A samozřejmě, aby mohl být utajena Tutterova minulost, musela být utajena i minulost jeho velitele Pawlowského.

Jak lidé, kteří vypálili Ploštinu a zavraždili tolik lidí, dožili a kde?

Oba nacisté dožili v západním Německu jako vážení občané. Pravděpodobně nikdo z jejich sousedů neznal jejich strašná tajemství. Skutečnost, že komunistický režim využíval jako své špiony ty nejhorší nacistické zločince, patřila k přísně střeženým státním tajemstvím. Například vrah z Lidic Max Roztok, byl tajně omilostněn prezidentem Antonínem Zápotockým a vyslán do západního Německa jako agent. Velkou špionážní kariéru tam ovšem neudělal, na rozdíl od Tuttera, který dokázal žít svůj dvojí život až do konce. V bavorském městečku Kesting byl mimořádně oblíbený a když v roce 1983 zemřel, se na jeho pohřbu sešli všichni významní občané městečka. V novinách vyšel nekrolog, který připomínal jeho aktivitu při pořádání kulturních akcí, dokonce ho nazvali pomocníkem múz. Místní zase na něj vzpomínali jako na člověka, který pořádal zájezdy do Československa a svým německým spoluobčanům ukazoval krásy Prahy. Když vyšlo najevo, kým byl tento člověk ve skutečnosti, mnozí tomu do poslední chvíle nedokázali uvěřit. Můj známý, německý novinář Franc Amberger, mi v roce 2001 řekl, že kdyby v Kestingu vybuchla bomba, nevyvolalo by to takovou pozornost jako odhalení minulosti Wernera Tuttera.

Vypálené stavení v Ploštině|foto: autor neznámý,Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně

Ploština, památník obětem nacismu|foto: Roman Verner,Český rozhlas