Kněz z Velehradu slyší i po 70 letech řev milicionářů při likvidaci klášterů. Komunisté útočili na deset míst v kraji

Před 70 lety komunisté zaútočili na téměř 220 klášterů po celém Československu. Do internačních táborů odvlekli 2500 tisíce řeholníků.

„Byl to útok proti křesťanství, neboť žádná totalita nesnese opozici, “ říká velehradský kněz Josef Čunek.

Na koho všeho před 70 lety Státní bezpečnost a milicionáři na Velehradě zaútočila?

„Útok byl mířen na podstatu celého našeho národa, na bohatství naší kultury. Tu vytvářelo v celém Československu 219 klášterů, kde žilo téměř dva a půl tisíce řeholníků. Můžeme říci, že přes noc se z velkého kulturního dědictví staly skladiště, nehygienické ústavy sociální péče nebo dokonce dílny zemědělských družstev, někde garáže traktorů. Po okupaci v roce 1968 kasárna Sovětských vojsk. Spočítejme si, kolik škod bylo tehdy učiněno a kolik miliard stojí nyní obnova těchto vzácných památek. Jenom obnova Velehradského kláštera činí dnes 600 milionů korun. Útok ale byl proti křesťanství, neboť žádná totalita nesnese opozici. A křesťanství je nositelem osobní svobody člověka a to je vyjadřováno vším tím kulturním, uměleckým projevem. A dělníky evropské kultury opravdu byli řeholníci. A tak šlo umlčet tyto osoby, živé nositele opozice socialismu, opaty, biskupy, řeholníky, kteří učili na vysokých školách. Na Velehradě bylo tenkrát 25 jezuitů, z nichž větší část byli profesoři gymnázia.“

Čtěte také

Velikonoce před 70 lety. Komunisté vtrhli do klášterů a zlikvidovali je, z Velehradu odvlekli řeholníky

Co se stalo s řeholníky, poté co museli opustit Velehrad?

„Můžeme říci, že byli nacpáni do autobusů jen s kartáčkem na zuby a pyžamem a odvezeni do vytipovaných centralizačních klášterů. Oni sami nevěděli kam. Dnes devadesátiletý kněz-jezuita Vlastimil Ovčáčík vzpomíná: MYSLELI JSME, ŽE NÁS VEZOU NA SIBIŘ. NEBOŤ JIŽ NĚKOLIK MĚSÍCŮ SE ŠÍŘILY ZPRÁVY O ÚTOCÍCH NA CÍRKEV. Komunisté si představovali, že budou řeholníci v těch centralizačních klášterech zaměstnáni především v zemědělství. Nakonec tam ale nezůstali dlouho a byli převezeni do pracovních táborů PTP, tedy na vojnu.“

Žijí ještě svědci této brutální komunistické akce?

„Našich jezuitů, co to zažili, žije ještě pět. Tři jsou na Velehradě. Pater Hladiš například stále slyší řev, kterým je milicionáři v noci probudili.“

Jezuité z Velehradu nebyli jedinými poškozenými, na které komunistická zvůle dolehla, která další místa ve Zlínském kraji zažila akci „K“?     

„Ve Zlínském kraji to bylo nejméně 10 klášterů. Jezuité ještě byli na Hostýně, Františkáni v Uherském Hradišti a Kroměříži, ve Fryštáku a v Ořechově byli Salesiáni, v Uherském Brodě Dominikáni, ve Valašském Meziříčí Salvatoriáni a jejich gymnázium. Za rok poté přišlo na ženské kláštery.“

Jak se tato akce projevila na náboženském, duchovním životě v Československu?

„Křesťané byli pronásledování během celých dvaceti století. Vzpomeňme například na Francouzskou revoluci nebo sovětský režim. Církev prostě stále nese Kristův kříž. Následky ale vidíme až dnes: postupné upadání morálky, společnost, která nezná ani neuznává desatero, ztráta výborných vychovatelů, zničení center pro duchovní cvičení.“

Na Velehradě byla odhalena pamětní deska, kterou vytvořil Otmar Oliva, co symbolizuje? 

„Otmar je jeden z vězněných křesťanů, jeden z nás, co jsme žili z vyprávění těch novodobých mučedníků. A tak do desky vtiskl svoji zkušenost a příklad nesčetných duchovních mužů a žen, kteří prožili ta tvrdá komunistická vězení. Ve spodní části desky je srdce obtočené štolami. Štola je ozdobný pruh látky, který nosí kněz při mši. A k tomu srdci je přiložená stříbrná růže, jejíž trny jsou ostnatým drátem. Deska je koncipována tak, aby bylo vidět, že nejde jen připomínku akce K na Velehradě ale v celém tehdejším Československu. My jsme přece stále nejbližšími národy.“