Slavná Rosa na kolejích vznikla ve Zlíně. Wabi Daněk se inspiroval u Indiánů

Bylo mu sedmadvacet let, když Wabi Daněk za svoji píseň Rosa na kolejích získal ocenění v autorské soutěži Porta. „Někdy v 70. roce jsme měli ve Zlíně kapelu Rosa. Já jsem tuto píseň psal víceméně jako sonet, jako znělku. A nakonec se z toho stal hit. A hit, což musíš vědět taky, se nedá vymyslet. Ten musí přijít. A pak už to šlo mimo mne,“ vysvětloval Wabi Daněk v rozhovoru v Českém rozhlase.

K textu refrénu, který zlidověl, Wabiho Daňka inspirovala slova, která kdysi pronesl v Bílém domě indiánský náčelník Seattle na adresu zámořských přistěhovalců: „Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub, tak i my neustále narážíme na porušování našich práv bělochy.“

„Moc se mi ten příměr líbil, a tak jsem si ho vypůjčil. A protože slova v sobě nesou melodii, jak správně říkával Leoš Janáček, vznikla celá píseň během necelé hodiny,“ vysvětloval Wabi Daněk několikrát. „Téhle písně se už do smrti nezbavím – ještě štěstí, že se mou nejslavnější skladbou nestala nějaká odrhovačka,“ říkal zpěvák před šesti roky v Lidových novinách.

Wabi Daněk se ve Zlíně v lednu 1947 narodil, v rodném listě měl napsáno jméno Stanislav. A taky se v tehdejším Gottwaldově vyučil zámečníkem. „Jsem vyučenej, já jsem prostě nebyl studijní typ. Ne že bych měl špatné známky. Chtěl jsem na střední školu. Ale s trojkou z chování mě tam nevzali,“ vzpomínal na svoje mladé léta.

Jako zámečník nějakou dobu pracoval, pak se živil jako svářeč, nejdéle ale jezdil sanitkou. Od roku 1983 se věnoval výhradně folkové a countryové hudbě a ze Zlína odešel do Prahy. Mezi jeho nejslavnější skladby patří kromě Rosy na kolejích také Píseň, co mě učil listopad, Hudsonský šífy, Outsider waltz nebo Fotky.