Před poválečným znárodněním sokolovny v Uherském Hradišti proběhl ještě sokolský ples, který zahájili manželé Zátopkovi

„Nejdříve byli sokolové, pak sokolovna!“ V takovém pořadí se začal odehrávat příběh o sídle sokolské jednoty v Uherském Hradišti. Ostatně tak to probíhalo všude, kde lidé s velkým nadšením zakládali sokolské spolky. Ten v Uherském Hradišti vznikl v roce 1872 a vlastního „domu“ se dočkal teprve po třiceti sedmi letech, v roce 1909. Do té doby sokolové cvičili, kde se dalo a kde je nechali. Přitom neúnavně hledali prostory vhodné pro vybudování stánku, který by jim patřil. Cvičili v měšťanské besedě v „kufru“, tak se říkalo první ani ne rok pronajaté místnosti. Pak vzali za vděk možnosti cvičit v hostincích, na střelnici, to je dnešní Slovácká búda ve Smetanových sadech, a když vzniklo gymnázium, mohli využívat jeho tělocvičen. Jedna byla v budově staré pošty, dnes nepřehlédnutelné červené Galerii Slováckého muzea. Tamní prostor, jak je uvedené v sokolské kronice, ‚v žádném ohledu nevyhovoval požadavkům tělocvičným‘, snad právě proto se jí říkalo „mordovna“. Možná to byl impuls k urychlení plánů na vybudování vlastní budovy, protože v roce 1889 uherskohradišťští sokolové založili fond na výstavbu tělocvičny se základním vkladem 137 zlatých. Peníze získávali i z členských příspěvků. V roce 1909 koupili hotel Koruna, v dnešní Velehradské ulici. To je hlavní silniční průtah městem. Budova byla vybudovaná v polovině 19. století na zbytcích někdejšího bastionu Bonamo. Sokolové k objektu přistavili šatny, sprchy, pořídili nářadí a už v září téhož roku sokolovnu otevřeli. Časem ještě upravili přilehlou zahradu na letní cvičiště. Bylo to jejich první sídlo, ne však jediné. V letech 1928 až 1930 si postavili ještě jedno, hned vedle prvního. Jednopatrová budova měla všechno, co ke své činnosti potřebovali. V přízemí byl obrovský sál s jevištěm, největší ve městě, sokolové hráli vlastní divadlo, taky byt pro sokolníka. V suterénu byl mimo nezbytné zázemí dokonce bazén. Do prvního poschodí se vešla knihovna s čítárnou, sál pro stálé loutkové divadlo, kanceláře a taky balkony, v sokolovně bylo i kino.

8 fotografií

Druhá světová válka a po ní nástup nové politické garnitury znamenal konec Sokola jako organizace. Jenom připomenu, že místo něho vznikla tělovýchovná jednota, a sokolský majetek připadl státu. Než se tak stalo, stihli sokolové v Uherském Hradišti uspořádat poválečný sokolský ples, zahájili ho Dana a Emil Zátopkovi. Novou budovu dostalo v roce 1956 tehdy začínající Slovácké divadlo. Dál se mohlo cvičit v Koruně. Po sametové revoluci se majetek Sokolům vrátil, ale jinak se nic nezměnilo. Slovácké divadlo zůstalo v nové sokolovně a ta první v Koruně dál slouží sokolům.

Hezký den přeje Věra Hotařová