Prďa nemá rohy ani vidle. Na jihu Valašska chodí čerti bez andělů

Čerti v Lidečku
Čerti v Lidečku
0:00
/
0:00

Je tradice, která se dochovala už jen na jižním Valašsku. V Lidečku na Vsetínsku tak znovu začaly tradiční mikulášské obchůzky. Trvají tři dny a s takzvaným svatým chodí početné tlupy čertů v historických maskách.

A ve skupinkách úplně chybí andělé. Zato čertů je víc a kromě Mikuláše je doprovází postava Smrtky a takzvaného Koníka.

Čerti mají navíc na čelech rohatých masek našité kousky ježčí kůže. Těmi dotírají na své oběti. Proč právě ježčí kůže nikdo neví. Kromě obvyklých masek se ve vesnici objevuje také takzvaný prďa, bezrohý čert, nazývaný také nosič.

A kostýmy se dědí z generace na generací, mnohé mají dvacet a více let. Některé jako je právě koník připomínají kuruce a Tatary, kteří na Valašsko několikrát během 17. století vpadli. Jiné vychází z valašských lidových tradic.

Čerti v Lidečku

Hrozivé, vysoké masky z ovčích kůží a kozích rohů je třeba kolem hlavy a krku vycpat. Dlouhé kožichy pak pomocníci kolem čertů pevně opásají a nakonec ovinou řetězem kravských zvonců.

Ve skupině Svatého, jak zde říkají Mikuláši, chybí od devatenáctého století anděl. Zato s ním chodí smrtka, která bývá v průvodu zařazena až na konci. „Smrt je v bílém. Je to symbol zimy, kdy umíralo spousty dětí,“ říkají místní.