Empatie je dar i prokletí. Jak si nastavit hranice, radí terapeut Adam Schmidt

Podle terapeuta Adama Schmidta je empatie v určitém smyslu dar, který nám umožňuje vnímat potřeby okolí i mimo náš vlastní emoční svět. V praxi se však tato vlastnost může změnit v břemeno, pokud člověk nedokáže oddělit cizí starosti od svých vlastních a nastavit si zdravé hranice. Často se pak stává, že se empatičtí lidé cítí zahlceni příběhy a emocemi druhých.

Velkým problémem bývá situace, kdy přátelé opakovaně přicházejí se stejnými potížemi, aniž by si uvědomovali, jak to pro nás může být náročné poslouchat. V takových chvílích máme podle Adama Schmidta plné právo komunikovat své vyčerpání a přiznat, že na další poslech už nemáme kapacitu. Abychom citlivě vysvětlili, proč odmítáme další poslech, doporučuje mluvit především o svých pocitech a potřebách, což je k partnerovi v diskusi srozumitelnější a méně útočné.

Adam Schmidt, psychoterapeut|foto:Český rozhlas Zlín

Častou překážkou při nastavování hranic je strach, že odmítnutím přijdeme o blízký vztah. Terapeut však uklidňuje, že tendence tvořit si katastrofální scénáře je sice běžná, ale zároveň se tato obava se většinou nenaplní. Pokud by se tak přesto stalo, je to pro nás důležitá informace o tom, že vztah byl jednostranný a v podstatě nefunkční.

Sám Adam Schmidt si svou duševní hygienu hlídá prostřednictvím supervize a aktivního i pasivního odpočinku. Jako recept na zahlcení doporučuje čas o samotě, pobyt v přírodě nebo i zdánlivě povrchní radosti, jako je dobré jídlo či cestování. Posluchačům vzkazuje, aby se nebáli říkat ne, protože naše obavy z negativních reakcí jsou často horší než realita.

Co dělat v momentě, kdy po nás někdo chce neustále stejnou radu, ale pak se jí stejně neřídí? Je nutně každý terapeut empatický, nebo může být mírný nedostatek empatie pro klienta prospěšný? Nejen to se dozvíte v rozhovoru Na pohovce Jožky Kubáníka s Adamem Schmidtem.