Proč neumíme chválit? Podle terapeutky Markéty Kořínkové se to dá naučit

Pochvala je podle terapeutky Markéty Kořínkové jednoduchá věc, která může mít překvapivě silný dopad. „Spousta z nás na pochvalách vlastně funguje,“ říká. Přesto je podle ní v každodenním životě používáme poměrně málo. Často si sice všimneme, že se někomu něco povedlo, ale nahlas to neřekneme.

Pochvala přitom nemusí být jen slovní. Může mít mnoho podob – od krátké věty až po gesto, například obejmutí nebo poplácání po zádech. Důležité je hlavně to, aby přišla ve správný okamžik.

Podle Kořínkové má na naši schopnost chválit velký vliv dětství. Pokud člověk v rodině nebo ve škole pochvalu příliš neslýchal, může být pro něj v dospělosti nepřirozené ji dávat dál. „Ve škole dostanete jedničku, ale to ještě neznamená, že někdo ocenil úsilí, které jste do toho vložil,“ připomíná.

Dobrou zprávou ale je, že se to dá změnit. Stačí začít vědomě – třeba tím, že budeme více vnímat drobné věci kolem sebe a říkat je nahlas. Důležité je přitom být konkrétní. Když člověk přesně pojmenuje, co se druhému povedlo a proč si toho váží, má podle terapeutky pochvala mnohem větší sílu.

Stejně důležité je ale i ocenění sebe sama. Mnoho lidí se dokáže pochválit jen za velké úspěchy. Kořínková proto doporučuje občas se zastavit a zamyslet se i nad menšími věcmi, které se během dne povedly – třeba nad zvládnutým rozhovorem, tréninkem nebo náročným pracovním úkolem. I to je totiž forma uznání, která může člověku pomoci cítit se lépe.

Je v pořádku si o pochvalu říct? Jaký je vztah mezi pochvalou a odměnou? Nejen to se dozvíte v rozhovoru Na pohovce Jožky Kubáníka s Markétou Kořínkovou.