Na pohovce Jožky Kubáníka se sešli gratulanti: Všechno nejlepší k narozeninám, pane Somře!

Na pohovce Jožky Kubáníka: O Josefu Somrovi

„Herci mají často hrozná ega a jsou velká pyšnidla,“ zamýšlela se kdysi moje přítelkyně Květa Fialová. „Ale je i pár takových, kteří jsou skromní, milí a pokorní,“ pokračovala a vzpomněla na Vladimíra Menšíka, Lubomíra Lipského a také na Josefa Somra. „Somřík je miláček. Nikdy se nikam necpal, vždycky trpělivě čekal, s čím si na něj kdo vzpomene, a přitom je vynikající herec, který dovede zahrát cokoliv,“ říkala paní Květa.

Sám jsem se s panem Somrem potkal coby moderátor Letní filmové školy. Přišel jsem se mu před předáváním výroční ceny, kterou dostal za celoživotní dílo, představit a můj oblíbený herec mě zaskočil: „Já vás znám z vyprávění Květy,“ usmíval se. „Co ta všechno už o vás povídala.“ A tak jsme se dali do řeči a mluvili o divadle, o společných známých, o zajímavých filmech.

Když už nás pak volali na jeviště, protože se slavnost blížila, podal jsem panu Somrovi katalog tehdejšího ročníku filmového festivalu a požádal jej o podpis. „Prosím vás, to je tak hloupé, že se budu podepisovat kolegovi,“ nechtělo se mu do toho. Chvíli jsem jej přemlouval, a tak potom vzal do ruky připravené pero, já jsem nalistoval úvodní, úplně prázdnou stránku a čekal jsem, že se doprostřed pan Somr podepíše. On místo toho jen tak tiše vzdechl, stránku pohladil a svůj podpis vtěsnal do pravého dolního rohu. Asi aby nepřekážel.

Když ceremonie plná fotografů, televizních štábů a novinářů skončila a představitel výpravčího Hubičky z Ostře sledovaných vlaků, ředitele Pekaře z Nemocnice na kraji města, profesora Ječmena z filmů o Básnících a dalších postav přišel do zákulisí, aby si chvíli odpočinul, přišla za ním slečna z produkce. „Pane Somře, můžeme vás pozvat jako laureáta ceny na slavnostní večeři?“ “Na večeři?“ neskrýval překvapení pan Somr. „A proč? Já jsem si v Praze namazal chleba a ještě jsem jej nestihl sníst, mně to bude stačit. Děkuji,“ odzbrojil nás všechny. A tak jsme tam jen tak stáli a nestačili se divit, kolik slušnosti, lidství a obyčejnosti v sobě má.

Josef Somr za pár dnů oslaví narozeniny a já jsem jej chtěl pozvat na moji rozhlasovou pohovku a popřát mu k nim. Měl jsem v plánu našlapovat po špičkách, abych jej nevyplašil, ale nevyjde to. Pan Somr se omluvil, že už rozhovory neposkytuje, protože prý: „starý člověk, který kdysi cosi před lety zahrál, už nikoho nezajímá.” Ale vím, že nás bude v sobotu poslouchat, a tak mu s mými hosty vystrojíme k sedmaosmdesátinám oslavu důstojnou, ale neokázalou.

Josef Somr a herečka Slováckého divadla Petra Staňková (Letní filmová škola Uherské Hradiště)|foto:Marek Malůšek

Prostřednictvím rozhlasových vln mu popřály rozhlasová režisérka Hana Kofránková a herečka ze Slováckého divadla Petra Staňková. A gratulovat budu samozřejmě i já.

Všechno nejlepší, pane Somře!

Jožka Kubáník, Hana Kofránková, Petra Staňková a velká spousta vašich diváků a posluchačů

Jožka Kubáník a Petra Staňková: gratulace k narozeninám Josefa Somra|foto:Tomáš Chrástek, Český rozhlas Zlín