Na pohovce Jožky Kubáníka: O tmě

Fejeton Jožky Kubáníka: O tmě 

Co s vámi dělá tma? Ano, mám na mysli to černočerné nic. Někteří se jí už od dětství bojíme, protože si představujeme, že se v ní ukrývají strašidla a nejrůznější neviditelné nástrahy a usínali jsme proto vždycky u rozsvícených lampiček. Ale znám i takové, kteří mají tmu rádi, protože jim dovolí popustit uzdy fantazie a představovat si, že jsou kdekoliv s kýmkoliv a je tam umožněno cokoliv. Já sám mám, nevím proč, pocit, že tma znamená konec dne. A kamkoliv, kde je jen trochu šero, přijdu, už automaticky zdravím dobrý večer a už se mi několikrát stalo, že když se v divadle zhaslo úplně, popřál jsem přítomným i dobrou noc.

Když už jsem vzpomněl divadlo, připomnělo mi to jednu situaci. Připravovali jsme ve Slováckém divadle komedii Nájemníci a vy, kteří jste ji viděli, víte, že šlo o bláznivý příběh plný omylů, nedopatření a náhod, díky kterým se divadlo přes dvě hodiny otřásalo smíchem. Tuhle situaci jsme s kolegy měli obzvlášť rádi. V určitou chvíli šla jedna z postav ukrýt do skříně, která se nacházela v bezprostřední blízkosti dveří, krabici s věcmi a přesně ve stejný okamžik vtrhla na jeviště další  z postav. A udělala to tak razantně, že tu první postavu dveřmi omráčila. A co myslíte, že se děje v bláznivé komedii s někým, kdo je v bezvědomí a vypadá, že je mrtvý? Různě se ukrývá, strká se pod postel a přehazuje se přes něj deka a dělá se, že tam třeba půl hodiny vůbec není. „Deka? Já budu půl hodiny pod dekou?” zeptal se kolega, když jsme hru poprvé přečetli. „Snad se nebojíš tmy?” smáli jsme se mu. „Nebojím, ale dost blbě se ve tmě orientuju. Nic pod dekou neuvidím, špatně tam uslyším a nebudu vědět, co se kolem mě na jevišti děje,” bránil se. Abych to zkrátil - vůbec nikdo jsme mu to nezáviděli, protože on byl pod dekou na jevišti jediný, pro koho to fakt nebyla legrace. Ale zvyknul si. A zvyknul si tak dobře, že při jednom představení se ve chvíli, kdy se měla jeho postava nečekaně pod dekou probrat a vyvolat další salvy smíchu, se nestalo nic. Herečtí spoluhráči do něj nenápadně šťouchli, aby mu dali najevo, že už je jeho čas, ale marně. A když do něj šťouchli podruhé, ozvalo se jen spokojené zachrupkání, jelikož kolega pod dekou usnul.

Humorné situace ve tmě ale určitě zažili i mí hosté. Na rozhlasovou pohovku tentokrát usedne Kateřina Orságová Urbanová. Jde o moc sympatickou, nevidomou ženu, která se věnuje spoustě aktivit, kde přibližuje svět nevidomých a jednou z nich je i originální Kavárna POTMĚ. A druhým hostem bude pan Jaroslav Vidlař. Jeho jméno možná neznáte, ale jsem přesvědčený, že znáte to, co pro nás všechny udělal, i když u toho byl často ve tmě. Pan Vidlař je totiž legenda českého loutkoherectví, která stála u zrodu postav jako byli Čertík Bertík, Jů a Hele, Sojka z Krkonošských pohádek, František z Kouzelné školky a mnoha dalších. Ale nebojte se, bát se určitě nebudete.

K poslechu Vás srdečně zve Jožka Kubáník