Na pohovce Jožky Kubáníka: O Spejblovi a Hurvínkovi

Fejeton Jožky Kubáníka: O Spejblovi a Hurvínkovi

Vzpomenete si, jaké dárky vám dělaly radost, když jste byli malí? Kluci asi milovali auta, motorky a kopačáky, holčičky nějakou tu přípravu do manželství, tedy kuchyňky, kočárky a panenky, že? Já jsem byl asi zvláštní dítě, protože jsem nejvíc ocenil gramofonové desky, kde se však nezpívalo, ale mluvilo. Měli jsme doma gramofon, který vypadal jako malá skříň a v něm byly všechny ty černé placky naskládány, takže stačilo otevřít spodní dvířka, ucítit tu vůni, kterou budu mít navždycky spojenou s dětstvím, vytáhnout desku, odklopit horní část, položit ji na své místo a spustit. Pak se ozvalo kouzelné křupání a já jsem si lehnul na zem, nebo pod stůl a poslouchal z reproduktoru všechna ta vyprávění, ať už to byly pohádky, vzpomínky známých umělců, nebo čtení oblíbených knih. Znal jsem je zpaměti a přesto jsem jimi byl pořád okouzlovaný. Ale nejvíc ze všech mě dokázal uhranout Spejbl a Hurvínek. Ano, u těch dvou malých dřevěných postaviček a jejich kamarádů, ať šlo o Máničku, bábinku či Žeryka, jsem dokázal ležet hodiny a hodiny a poslouchat příběhy o tom, jako Hurvínek skloňuje slovo kočka nebo jak Spejbl zkracuje vánoční stromeček. Netrpělivě jsem pak v prodejně gramofonových desek vyhlížel nová dobrodružství a prosil maminku, aby mi je koupila a já jsem tak díky nim měl na dlouhá odpoledne ten nejúžasnější program.

A jsem vlastně překvapený a zároveň i potěšený, že po těch dlouhých desetiletích, které utekly od mého dětství, milují ty dvě legrační postavičky další člobrdíčkové a člobrdinky. „Simonka od Ježíška dostala tolik dárků, až se málem nevešly pod stromeček,” vyprávěla mi mezi svátky kamarádka, „ale od Štědrého večera neudělá krok bez plyšového Hurvínka, který se pořád dokola ptá: ‘Jaký je rozdíl mezi školou a kostí? Kost je pro psa a škola pro kočku,’. A pak si sedneme do auta,” pokračovala kamarádka, „a během cesty k babičce posloucháme příběhy o tom, jak Hurvínek skloňuje slovo kočka, nebo jak Spejbl zkracuje vánoční stromeček. A všechny je známe zpaměti a těšíme se, až se objeví příběhy nové.

Věřím, že takových nadšenců je mezi vámi spousta, a tak jsem si řekl, že na svoji rozhlasovou pohovku pozvu ty, kteří s osudy těch krásných postaviček od pana Skupy spojili své životy. Mým prvním hostem bude umělecký šéf Divadla Spejbla a Hurvínka David Janošek a jako druhou přivítám Marii Šimsovou. Právě ona dnes mluví hlasy Máničky a bábinky a těším se, že nám povypráví o tom, jak těžké bylo převzít žezlo po paní Heleně Štáchové i to, co je na její pohádkové profesi nejtěžší. Pohovka bude připravená jako obvykle v sobotu v 15.00 hodin na vlnách Českého rozhlasu Zlín. Cha Chá!

Jožka Kubáník