Na pohovce Jožky Kubáníka: O Slovácích

Na pohovce Jožky Kubáníka: O Slovácích     

Stalo se to před několika lety, ale teď, pár týdnů po odchodu herce Milana Lasici, jsem si na tu příhodu zase vzpomněl a opět mě pobavila. Jeden kolega byl pozván na premiéru do jistého slovenského divadla. Záměrně nenapíšu kterého, ani o jakou inscenaci šlo, a to proto, že to prý byl velký průšvih, což se samozřejmě tu a tam stane každému, i když si to samozřejmě nikdo nepřeje. „Když začala přestávka, říkal jsem si, jestli vydržím až do konce, nebo sednu do auta a nenápadně se vypařím,” přemýšlel dotyčný. „Nakonec ale zvítězila kolegialita a rozhodl jsem se, že protrpím i druhou půlku,” usmíval se. Pak si ale uvědomil, že ve svém voze zapomněl doklady, a využil proto dvacetiminutové pauzy a šel si pro ně na parkoviště. Když se blížil ke své červené fábii, všimnul si, že k sousednímu autu míří jeho majitelé rovněž. A šlo právě o pana Lasicu s manželkou Magdou Vášáryovou. Snažili se být nenápadní, ale hbitý krok a napřažená ruka s klíčky je prozradila. Když se všechny tři pohledy střetly, pan Lasica na kolegu spiklenecky mrknul se slovy: „Taky prcháte?”

Často si tu historku vybavím, byť jsem se na ni pana Lasici osobně nezeptal, ale jsem rád, že jsem se s ním mohl setkat a poznat jej jako neuvěřitelně milého, vtipného a noblesního pána. Ale nejenom jej. Na Letní filmové škole jsem strávil hodiny i s jeho ženou, Magdou Vášaryovou, se kterou jsme vášnivě diskutovali o politice a vždycky se raduju, když mám možnost vidět i další milé Slováky, ať je to herečka Zuzana Krónerová (mimochodem pan Lasica pro ni napsal slavný text písně Čerešně, který proslavila Hana Hegerová), Milan Kňažko, Palo Habera a další a další. Do školy jsem taky s jednou Slovenkou chodil a všichni jsme se bavili její touhou mluvit co nejlépe mým rodným jazykem, a to pak vznikaly situace! „Přepáčte, neviem ještě dobre česky,” omlouvala se v hodinách herectví a my jsme se mohli potrhat smíchy.

Rád se se Slováky potkávám i v každodenním životě, ať jsou to prodavačky, lékaři, úředníci, učitelé. Slováci mají navíc nádhernou řeč, má v sobě poezii, měkkost, krásně se poslouchá. Už Vladimír Menšík vyprávěl, jak jej slovenština okouzluje. „My Moraváci jsme předěl mezi Slovenskem a Čechami a Slováci mají ve své řeči něco, co je v jejich prospěch. Vždyť si to vezměte - my končíme na záchytce a oni v izbičke pre opilcov,” vyprávěl pan Menšík svým neodolatelným způsobem.

A tak jsem si řekl, že do vysílání mně milé přátele ze Slovenska pozvu, abych jim mohl vzdát hold. Těšit se můžete na jednu z nejkrásnějších a nejobsazovanějších slovenských hereček Táňu Pauhofovou a také na učitele zlínské ZUŠ Jakuba Janíčka. V sobotu po 15.00 hodině se ve vysílání Českého rozhlasu Zlín budu těšit i já. Dopočutia. A pokud byste si rádi poslechli i starší díly mého pořadu, najdete je v aplikaci Můj rozhlas.

Jožka Kubáník