Na pohovce Jožky Kubáníka: O netopýru v pokoji

Fejeton Jožky Kubáníka: O netopýru v pokoji

Stalo se to před mnoha lety. Byl horký červenec a ke mně do Uherského Hradiště přijela na návštěvu paní Květa Fialová. Užívali jsme si prázdnin, navštěvovali jsme přátele, dopřávali jsme si výlety. Jednoho večera po návštěvě zoologické zahrady, kterou paní Květa milovala, jsme se uložili ke spánku, paní Fialová do svého pokoje, já do svého. Před usnutím jsem si jako pokaždé otevřel okno dokořán a natáhl se na postel.

Neuběhlo ani pět minut, když v tom něco začalo šramotit a pak i svištět těsně nad mou hlavou. Nemusel jsem dlouho přemýšlet, co se děje, jasné mi to bylo hned. Netopýr. A začal mazec! Kromě toho, že jde dle mého o celkem hnusné zvíře, mi bylo velmi nepříjemné, jak v tom malém pokoji nervózně nalétával nejenom směrem k oknu, ale v jednom kuse také na mě, na nábytek, na zdi a chtěl se dostat za každou cenu ven. První, kdo se ale dostal ven, jsem byl já. Vyběhl jsem z pokoje takovou rychlostí, že být na olympiádě, získám zlato. „Tak tam se už nikdy nevrátím, ať si tam ta potvora létá až do prosince,“ říkal jsem si pro sebe v hrůze a vybavil si všechny ty historky o tom, jak se netopýr zamotal lidem do dlouhých vlasů, aniž bych sám nějaké měl.

Brzy mi došlo, že opustit pokoj nebyl dobrý nápad, ale strach z malé, pištící, létající myši, byl silnější. Přemýšlel jsem, že si ustelu na chodbě, když v tom se otevřely dveře od ložnice, odkud vycupitala rozespalá paní Květa. „Ty jsi vzhůru?” zeptala se mě udiveně. Rychle jsem jí vylíčil, co se přihodilo. „Miláčku, podej mi utěrku,“ požádala mě laskavě. „Ty budeš vařit?“ vykřikl jsem nesmyslně. To už jen mávla rukou, vplula do obývacího pokoje a našla vyčerpaného netopýra, jak se krčí v rohu místnosti a z posledních sil mlátí křídly. Sehnula se k němu, chvíli si s ním povídala, pak přes něj utěrku přehodila a vytřásla jej z okna. „Byl krásný,“ usmála se, pak se na mě soucitně podívala, vydala se malými krůčky zase zpátky do postele a jen tak mimochodem prohodila: „A kdyby ti sem vběhl třeba vlk, tak mě zase zavolej. Já mám i vlky ráda.“

Od té doby se můj vztah k netopýrům nezměnil, ale uvědomil jsem si, jak bohatý je život kolem nás, kolik nejrůznějších zvířat neustále potkáváme. A proto následující Pohovku věnuji zvířatům celého světa, a tedy zoologickým zahradám. Mými hosty bude vedoucí marketingu zlínské ZOO Romana Mikešová a také herec, moderátor a kreativní producent Ivan Vodochodský, který nás vezme do zákulisí natáčení seriálu ZOO, který právě startuje na televizních obrazovkách. A možná dojde řeč i na netopýry.

Jožka Kubáník