Na pohovce Jožky Kubáníka: O dětech

Fejeton Jožky Kubáníka: O dětech

„Mládí je božská nemoc, ze které se každý den uzdravujeme.” Už netuším, kde jsem poprvé tohle italské přísloví slyšel, ale asi se všichni shodneme na tom, že nic tak krásně dětství a začátek života vůbec nevyjadřuje. Každý z té doby máme spousty příběhů a historek, ať už vlastních, nebo těch zprostředkovaných. A pak je dětem každý rok připomínáme během oslavy jejich narozenin a ony koulí očima, proč je zase vytahujeme, ale garantuji vám, že na tom budou za pár let stejně a i ony budou svým potomkům vyprávět, co všechno vyváděli, když byli malí.

Já si třeba vzpomínám na to, jak jsem hlídal moji malou neteř Natálku a ona se mě ptala: „Jak tenkrát, když jsi byl byl malý, vypadaly televize?” A tak jsem se dal jsem se do popisování, že neměly dálkové ovládání a že byly jen dva programy a že byly velké a černobílé a ona to pak probírala se svým mladším bratrem Kryštofem a ten si dlouho myslel, že černobílý byl i život, což měl vlastně tak trochu pravdu. A jindy se mě Natálka zeptala, jak vypadal telefon a já jsem popisoval, že od něj vedla šňůra do zdi a že jsme si všechna čísla museli psát do deníčku a že telefony měly jen některé domácnosti a ona i to probírala se svým mladším bratrem Kryštofem a pak se přišla zeptat, jak to ty děti, u kterých doma telefony nebyly, dělaly, když chtěly babičce zavolat, že by si přály o víkendu palačinky? A také se mě Natálka ptala, jaká byla v mém mládi auta a když jsem jí vyprávěl, že se na ně muselo šetřit mnoho let a že ani tak nebyla snadno k dostání a že nikdo nedbal na bezpečnostní pásy a že jich vůbec na silnicích jezdilo málo, tak zase běžela za mladším bratrem Kryštofem, aby se vrátila a naprosto vážně mi položila otázku, jestli jsem zažil i dinosaury.

A protože se pomalu blíží svátek dětí, tak jsem se rozhodl, že jim věnuji další rozhlasovou Pohovku. Jako první na ni usedne lékařka Hana Višňová, která pomáhá rodičům, když nemohou počít miminko, a druhým hostem bude zpěvák Matěj Ruppert, který je ambasadorem dětských SOS vesniček. Co to přesně znamená? O tom si s ním povyprávím už v sobotu od 15.00 hodin. A hrát si budeme samé písničky, co zpívají děti, tak nás čeká odpoledne jako korálek. Užijte si je, ať už u něj budete uklízet, mýt nádobí, nebo zašívat dětem ponožky.   

Těším se na své hosty i na vás.

Jožka Kubáník