Lidé, kteří zmizeli. Tisíce Židů z kraje zemřelo v koncentračních táborech, na místě jejich domů vyrostly paneláky

Za druhé světové války, která skončila v Evropě před 75 lety, bylo zavražděno šest milionů osob bez rozdílu věku a pohlaví jen z jediného důvodu: byli to Židé.

Ve Zlínském kraji žily také dvě poměrně početné židovské komunity. Jedna v Uherském Brodě a druhá v Holešově.

O osudu Židů v Holešově jsme si povídali s historikem společnosti Judaica Jiřím Richterem.

Čtěte také

Smrt přinesl Tutter. Muž, kteří řídil vraždění na Valašsku, dožil jako vážený občan a komunistický agent

„Z význačných lidí, které v Holešově působili, bych jmenoval rabína Šabtaje Ben Hermana Cohena, zkráceně zvaného Šach. Narodil se v roce 1621 v Litvě a zemřel v roce 1663 v Holešově. V Holešově působil posledních pět let svého života. Co pro nás znamená Jan Amos Komenský, to je pro židovský národ znamená Šách. Byl významným pedagogem a učencem a kodifikátorem židovského práva. Místo jeho posledního odpočinku se doslova stalo poutním místem všech zbožných Židů z celého světa.

Dále bych vzpomenul, a to velmi rád, klasika světové literatury Arnošta Lustiga. Ten v posledních letech svého života, pravidelně navštěvoval v Holešově festival „Týden židovské kultury“. Navzdory tomu, že jako mladý muž prožil hrůzy holokaustu, vždy přijel s nesmírnou dávkou optimismu a energie," řekl Richter.

Co se stalo s domky, ve kterých Židé žili, jsou některé ještě dodnes zachované?

Naprostá většina domků bývalého ghetta, na ulici Hankeho a Říční, podlehli asanaci v 70. letech minulého století. Větší měšťanské domy se se vznikem Protektorátu Čechy a Morava staly předmětem arizace a po válce byly paradoxně zkonfiskováni jako německý majetek.

Genocida Židů se krutým způsobem podepsala i v Holešově. Jestliže po 30. leté válce na Moravě existovalo 50 židovských obcí, po ukončení 2. světové války bohužel jen tři. To je Brno, Olomouc a Ostrava. Během války byli holešovští Žid deportování do koncentračních táborů a po válce se jich vrátilo pouhých 15.

Podle judaistických zákonů je Židem ten, kdo má židovskou matku. V Holešově žijí i dnes potomci židovských předků, ale ti se mezi Židy oficiálně nezařazují, protože měli otce Židy.

Ještě asi před deseti lety v Holešově žily dvě židovské dámy v tom nejlepším věku, ale předpokládám, že už bohužel nebudou mezi námi. Některé židovské ženy si po válce řekly, že nechtějí, aby jejich děti prožily něco tak strašlivého jako ony, a tak se už k židovství nehlásily a své děti ve víře tak nevychovávaly.

Židovská komunita žila také v Luhačovicích. Dokládá to aktuální výstava v Muzeu luhačovického Zálesí nazvaná příznačně: Luhačovice a Židé

„Před 2. světovou válkou žilo v Luhačovicích několik desítek obyvatel židovského původu. A tito obyvatelé vedli v Luhačovicích obchody, hotely, zabývali se pohostinstvím, pálenictvím a řeznictvím. Působili jako lékaři, angažovali se v kulturních spolcích i v Sokole. Jejich děti zde navštěvovaly školu, synové bojovali v první světové válce. Po připojení Čech a Moravy ke Třetí říši, se někteří z nich zapojili do protinacistického odboje a zaplatili za to životem a celé rodiny byly vyvražděny v nacistických vyhlazovacích táborech,“ říká etnografka a kurátorka výstavy Blanka Petráková.

Kdy začaly deportace Židů?

Poté, co vešly v platnost Norimberské rasové zákony, se samozřejmě život luhačovických Židů radikálně změnil, postupně byli zbavování veškerých práv. V květnu 1941 museli všichni Židé Luhačovice opustit, museli se odstěhovat do ghetta v Uherském Brodě, kde čekali ve stísněných a velice krušných podmínkách až do ledna 1943, kdy byli ve třech transportech spolu s ostatními Židy shromážděnými v Uherské Brodě transportováni do Terezína. A odtud do dalších koncentračních a vyhlazovacích táborů.

Kolik se jich po válce do Luhačovic vrátilo?

Po druhé světové válce se do Luhačovic nevrátil v podstatě nikdo, nikdo z Luhačovických Židů nepřežil perzekuce nacistické, někteří přeživší vzdálení příbuzní se potom vrátili vypořádat ty záležitosti po svých zemřelých příbuzných, ale trvale zde již pak potom nikdo nežil.