Kostel na Jižních Svazích ve Zlíně má tvar otevřené náruče

Moderní chrám má taky krajské město Zlín. Stojí na sídlišti Jižní Svahy, přibližně v  jeho středu, a je jednou z dominant této části města. Podle mě nepřehlédnutelnou. Znovu jsem se o tom přesvědčila, když jsem se na ni jela po nějaké době podívat. Je kousek od hlavní cesty. Je to krásně upravený areál s výraznou červenobílou budovou, která bezpochyby upoutává pozornost.

Kostel na Jižních svazích ve Zlíně|foto:Roman Verner,Český rozhlas

Mě ještě překvapila velká skupina krojovaných, kteří postávali před kostelem. Myslela jsem si, že je to hodová chasa, a že uvidím nějakou zábavu, a ona se z toho vyklubala svatba. Nevěsta byla v bílém, takže ladila s interiérem chrámu. Já jsem do něho nahlédla jenom letmo, protože jsem ke svatebčanům nepatřila, a šla jsem se projít po areálu.

Vzpomněla jsem si na slova olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera při svěcení kostela v roce 2003. Během obřadu mimo jiné řekl, že jeho otevřením získává sídliště duši. Myslím, že měl pravdu.

Kostel nabízí zázemí nejen věřícím

Kostel, oficiálně Panny Marie Pomocnice křesťanů, tedy velký areál se zázemím farnosti a prostorem pro členy salesiánské komunity, má taky klubovny, učebny, společenský sál, velké a krásné venkovní hřiště i hrací kout pro děti. Kromě Salesiánského střediska mládeže k němu patří i klub pro rodiče s dětmi nebo dospělé.

Moderní chrám s prvky zlínské architektury

Architekt Jan Kovář objekt navrhl tak, aby vypadal jako otevřená náruč. Když se před kostel postavíte a o záměru autora víte, tak ji vidíte. Ve skutečnosti to jsou tři spojené budovy ve tvaru hodně otevřeného písmene V. Boční trakty jsou, pro Zlín, z tradičního červeného zdiva. Právě v nich jsou prostory pro aktivity klubů. Ve střední části je kostel. Sněhově bílá budova se štíhlou věží a jednoduchým křížem na jejím vrcholu z červené plochy vystupuje a postranní budovy jakoby rozevírá. Do té štíhlé věže se vešly tři zvony. Největší má v průměru skoro metr a váží přes půl tuny. Bílá barva dominuje i interiéru, je v něm 350 míst k sezení a kolem lavic je ještě spousta volného prostoru. Vnitřek tak působí velice vzdušně a přívětivě, snad i díky úzkým obdélníkovým oknům, která jsou skoro u stropu.  

Stavba z červených cihel v kombinaci s bílou fasádou koresponduje s okolními paneláky ze 70. let minulého století, takže do sídlištního prostředí přirozeně zapadá. Podle architektů je příkladem nového zlínského funkcionalismu, ale zatím ještě nebyla patřičně oceněna.