Karidochirurg Jan Pirk a reportérka Lea Surovcová hovořili na rozhlasové pohovce o dobrém srdci

Na pohovce Jožky Kubáníka: O dobrém srdci

Stalo se to loni. Seděl jsem s kamarádkou Leou Surovcovou, kterou možná znáte z obrazovek České televize, a plácali jsme páté přes deváté. Ten den byla ale nějaká zaražená. „Stalo se něco? Nejste ve své kůži,“ zeptal jsem se po hodině. (Jen na vysvětlenou –⁠ ano, s Leou si i přes naši mnohaletou známost stále vykáme, baví nás to, je v tom jakási milá uctivost.) „Víte, co se mi přihodilo? Točila jsem v nemocnici reportáž o pacientovi, který byl ve výborné kondici, vtipkoval, smál se a dnes mi z nemocnice volali, že se mu během několika hodin zhoršil zdravotní stav natolik, že umírá,“ odpověděla Lea a smutně pokrčila rameny. Zarazilo mě, že ji tak moc sebral osud úplně neznámého člověka, a začal jsem si víc všímat příběhů, o kterých vypráví na sociálních sítích i v televizi. „Poprvé jsem zažila, co skutečně znamenají slzy štěstí. Bývalý záchranář Zdeněk Mikula se po zhruba třech letech opět postavil na nohy. S tím přišla naděje, že by časem mohl chodit, alespoň na krátké vzdálenosti,“ radovala se na začátku letošního roku. Taky mi telefonovala, jestli bych mohl darovat jednu z mých knížek do knižního bazaru, jehož výtěžek pomůže matkám samoživitelkám. Lea tak nějak pořád víc myslí na druhé než na sebe. Možná je to tím, že je tady od nás a má dobré srdce.

O dobrých srdcích bych si chtěl povídat na mé rozhlasové pohovce. Je dnes pomoc samozřejmá? Nebo se k ní musí člověk propracovat přes své vlastní zkušenosti a zážitky? A jak si dobré srdce chránit?

Mým hostem na rozhlasové pohovce bude držitelka Ceny Olgy Havlové, zmiňovaná Lea Surovcová, které se zeptám na práci televizní reportérky a přivítám i známého kardiochirurga profesora Jana Pirka –⁠ ten nám prozradí, co dělat, abychom ta naše srdce měli zdravá a dobrá co nejdéle a chránili jsme je před vším, co by jim mohlo ublížit. Už teď mi to moje srdce buší nedočkavostí. A to vaše?

Jožka Kubáník