Jedno z největších keltských nalezišť ve střední Evropě. To jsou vinařské Polešovice, místo protknuté historií

Na Uherskohradišťsku, v místech kde Dolnomoravský úval přechází v pohoří Chřiby, je městečko Polešovice.

Je to vyhlášené vinohradnické a vinařské středisko, tradice pěstování révy vinné je tam dlouhá několik století.

Vinařství není jediné odvětví, které Polešovice proslavilo. Městys je také velice významnou archeologickou lokalitou, a to natolik, že je označen jako jedno z nejlépe prozkoumaných území středního Pomoraví ve střední části Dolnomoravského úvalu. Z archeologických průzkumů vyplynulo, že Polešovicko bylo hustě osídleno v pravěku, v době bronzové i železné.

Malebný kraj je to Slovácko. Proč se tak jmenuje je ale záhadou

Slovácko je oblast, která je ohraničená Ždánickým lesem a Chřiby, na jihovýchodě hřebenem Bílých Karpat, což je známé moravskoslovenské pomezí, a na jihu tokem řeky Dyje.

Archeologické bádání v Polešovicích začalo ve druhé polovině 19. století v místě zvaném Torštot. Tehdejší kněz, archeolog a taky vlastenec František Koželuha se svými spolupracovníky hledal jednu ze tří bran do velkomoravského Velehradu. Během zkoumání oblasti se podařilo najít tolik důkazů, že pro ně v Polešovicích založili muzeum. Bylo jedno z prvních na Uherskohradišťsku, psal se rok 1881.

Další nálezy František Koželuha daroval do muzea v Olomouci a o zbývající část sbírky se po jeho smrti v roce 1912 „postaral“ majitel budovy, v níž bylo muzeum zřízeno. Robert Snášil to v monografii Polešovice popsal stručně a jasně – vyhodil ji do škarpy. Jakou škodu tím způsobil, nemusím určitě zdůrazňovat.

O historii Polešovicka se v té době naštěstí zajímal přední archeolog Inocenc Ladislav Červinka a část Koželuhovy práce zařadil do knihy Slované na Moravě a říše Velkomoravská.

Cimbál, housle, cupsong a májová improvizace. Polešovičtí školáci se stali na týden Moravskými dětmi

Projekt Moravské děti pokračuje v základní škole v Polešovicích na Slovácku.

Pak se stala událost, která přilákala do Polešovic další badatele. V roce 1933 v pískovně v oblasti Torštot dělníci náhodně objevili kostrový hrob, a to byl začátek intenzivního pátrání po znacích z minulosti.

Zapojil se i pozdější významný archeolog Vilém Hrubý a po něm další odborníci. Hledání důkazů z minulosti trvá dodnes. Země už vydala obrovské množství artefaktů v časovém rozmezí od šestého tisíciletí před naším letopočtem až po 14. století našeho letopočtu.

Z mladší doby bronzové pochází unikátní nález známý jako poklad. Je v něm osm set zlomků různých bronzových předmětů, pracovní i bojové nástroje, šperky nebo jehlice. Lokalita Pískovna patří mezi největší keltská naleziště ve střední Evropě. Archeologové v ní objevili jedno z největších pohřebišť na jižní Moravě, je přibližně čtyři tisíce let staré. Kromě pravěkých vykopávek nacházejí i důkazy o zaniklé středověké obci Záblacany.

Do archeologického výzkumu se pravidelně zapojují i amatérští archeologové nebo nadšenci z městečka. Předměty z vykopávek jsou zatím uložené v muzeích v Uherském Hradišti a Brně, protože vlastní muzeum v Polešovicích ještě nemají.