Jak vznikal a vypadá ojedinělý slovácký ornament? V Hluku jej najdete na památkovým domcích

Památkové domy v Hluku
Památkové domy v Hluku

První ozdoby malovaly hospodyňky v černých kuchyních a mohlo to být už v 18. století.  

Hluk je městečko vzdálené přibližně 12 km od Uherského Hradiště. Jeho historie se začala psát na konci 13. století. O pár let později v něm vyrostla dřevěná obranná tvrz.

Časem získala renesanční podobu a dnes je architektonickou chloubou města a taky důkazem, že v něm v minulosti žily šlechtické rody.

Život prostých lidí připomínají památkové domky v ulici Rajčovna. Před lety to bylo místo vyhrazené pro rajtování koní. V Rajčovni, jak se v Hluku říká, je pět starých domků. Dostanete se k nim, když podle ukazatele odbočíte z hlavní cesty.

Ona je to vlastně páteřní ulice města s názvem Hlavní, proto ji nemůžete minout a domky také nepřehlédnete. Jsou malé, barevné a na první pohled to vypadá, že se k sobě snad i tulí. Když vejdete dovnitř, nejdříve žasnete, jak jsou útulné a vzápětí na to si uvědomíte, jak jsou malinkaté. V prvních dvou domečcích najdete vybavení odpovídající životu v selských staveních od 17. do poloviny 20. století a v dalších je Muzeum folkloru a tradic Hluk.

Ticho léčí, Hluk uzdravuje. Nadšenci v padesátých letech zachránili místní tvrz před barbarským zbouráním

Tvrz v Hluku

Město Hluk patří mezi nejstarší sídla v kraji

V něm je i ojedinělá expozice slováckého ornamentu, krojů a výšivek. Sbírka vznikla zásluhou Vladimíra Šáchy, který po původu a významu symbolů pátrá už dvě desítky let. Jenom v Hluku jich objevil na sedm set.           

Kde a proč se tedy zrodily lidové ornamenty? Vladimír Šácha si myslí, že první ozdoby malovaly hospodyňky v černých kuchyních a mohlo to být už v 18. století.  

Černé kuchyně, to byl větší otevřený komín, pod nímž bylo ohniště, byly v té době součástí každého domu. Při vaření šel z ohniště černý dým a saze ulpívaly na stěnách, proto je hospodyňky občas čistily. Saze oškrabaly a celou plochu natřely novou omítkou připravenou z bláta, plev, dřevěného popela a někdy i zvířecího trusu. Přišly na to, že do ještě vlhké hmoty se dají malovat prstem jednoduché obrázky. Nemalovaly ovšem jen tak nějaké nahodilé tvary. Volily symboly, jimž byla přisuzována ochranná moc.

Nejčastěji dělaly vlnovky, to byl had hospodáříček a bránil dům před napadením zlými silami. Kolem vlnovek začaly malovat lístky, kolečka a květiny. Tak vznikl ornament strom života, ten měl být zase známkou zajištění blahobytu pro dům. Před požárem ho ochraňovala kresba kohouta. Postupně lidé začali zdobit i další části domu a dokonce barevně. Prvním výrazným prvkem byly takzvané podstropní pásy.

Malebný kraj je to Slovácko. Proč se tak jmenuje je ale záhadou

Slovácká búda v Uherském Hradišti

Slovácko je oblast, která je ohraničená Ždánickým lesem a Chřiby, na jihovýchodě hřebenem Bílých Karpat, což je známé moravskoslovenské pomezí, a na jihu tokem řeky Dyje.

Nejdříve se objevovaly nad černou kuchyní a pak i v chodbách. Podkladem takového ornamentu byl pruh namalovaný sytou okrovou nebo zelenou barvou. Do nápadného základu hospodyňky tiskly drobné, barevně také dost výrazné, symboly. Tiskátka vyráběly z brambor, řepy nebo jiných plodin, které používaly k vaření. Tak byly nápadité.

Barvu nanášely klásky obilí nebo zaječí pacičkou, i to mělo svůj důvod, třeba právě zaječí pacička byla lidovým symbolem plodnosti. Některé hospodyňky dokonce malovaly ornamenty na zaprášené hliněné podlahy. Pak začaly zdobit další místnosti a nakonec i venkovní stěny domu. Začínaly linkami kolem oken a dveří. Byly to šambrány a dům chránily před nečistými nebo zlými silami.

Později se začalo hledět víc na zdobnost ornamentů a malérečky i maléři, to je mužská obdoba názvu pro lidové umělce, vymýšleli nové motivy. Najdete je v každém z památkových domků v Hluku. Stejně jako další dobové předměty.

Spustit audio
autor: Věra Hotařová

Související