Jak to vypadá v divadelním zákulisí prozradila na pohovce Jožky Kubáníka nejen herečka Taťjana Medvecká

Na pohovce Jožky Kubáníka: O divadle

Dnes začnu možná trochu zhurta. Hned na úvod se totiž musím přiznat, že nejsem úplně rád, když slýchám od diváků, že chodí do divadla hlavně proto, aby se v něm pobavili. Ano, je to tak. Teď možná už někteří z vás přestali číst, ale pokusím se to vysvětlit. Divadlo by totiž podle mě nemělo být pro srandu, od toho máme estrády a zábavné pořady. Divadlo by podle mě mělo i provokovat, dojímat, možná byste se u něj mohli i rozčílit, ale smích by neměl být na jediném místě. Řeknu vám jednu příhodu.

Kdysi jsme u nás ve Slováckém divadle uváděli hru Portugálie. Režisér Igor Stránský mě obsadil do role kněze, který měl v sobě jakési tajemství, byl celou dobu uzavřený a od začátku do konce jen pletl šálu. Moc jsem se na tu postavu těšil, ale když jsme ji zkoušeli, tak nějak se mi ji nepodařilo najít, jak jsem si představoval. Nejdřív jsem z toho byl mrzutý a pak rezignovaný. A když už jsme Portugálii hráli, tak jsem si říkal, že nejlepší bude, až přijde derniéra, protože mi to celé tak nějak proklouzlo mezi prsty a chtěl jsem to mít za sebou. Derniéra za pár let proběhla a já jsem si oddechl.

Po nějaké době jsem byl pozvaný na besedu s diváky. Povídali jsme si o všem možném, až zvedla ruku jedna paní: „Nemám k vám žádný dotaz, jen bych vám chtěla poděkovat za to, jak jste zahrál kněze v Portugálii. Prožívala jsem zrovna těžké období a moc jste mi s ním pomohl. Kvůli vašemu výkonu jsem byla na představení snad pětkrát a dodnes z něj žiju.” A já jsem se v tu chvíli strašně zastyděl, že jsem byl k té krásné postavě macešský a pořád na to myslím. Od té doby hraju vždycky všechno naplno a říkám si, třeba je v hledišti zrovna někdo, kdo se nechce jen pobavit, ale chce se o sobě díky nám hercům něco dozvědět.

V sobotu oslavíme Světový den divadla a já si opravdu vážím toho, že můžu k divadlu patřit. Že jsem součástí magického světa, který umí rozesmát, ale i dojmout a třeba i rozčílit. Děkuji, že sobotní svátek oslavíte se mnou a s mými kolegy a nemůžu se dočkat, až je přivítám na mé rozhlasové pohovce. Kdo to bude? Těšit se můžete na členku činohry Národního divadla Taťjanu Medveckou a také na Marcelu Trčálkovou, což je tajemnice uměleckého provozu mého domovského Slováckého divadla, která vám  prozradí, jak to vypadá v divadelním zákulisí. A do třetice se potkáte i s Evou Jiřikovskou - ta umí ty nejlepší divadelní kostýmy na světě a už je oblékali i ti největší čeští herci.

Jožka Kubáník