Historička Blanka Rašticová říká: Když do důchodu, tak na jaře

Blanka Rašticová má titul PhDr. z oboru historie a archivnictví, a jakmile dostudovala, zaměřila se na regionální historii. Ačkoli se narodila ve Zlíně, vybrala si jako specializaci historii Uherskohradišťska. K tomu říká: „Narodila jsem se ve Zlíně, ale už v 15 letech jsem odešla studovat do Uherského Hradiště. A tam to všechno začalo. A pak se k tomu přidaly i osobní vztahy, protože jsem se na střední škole seznámila s mým manželem. A potom, když jsem studovala, tak jsem si vybírala témata už s vědomím, že bych jednou v Uherském Hradišti chtěla žít a pracovat.“

Poctivou práci za sebou nechala ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti, ať už to byly výstavy nebo knihy a odborné články do mnoha časopisů. Na důchod si jako zábavu vymyslela tvorbu internetové encyklopedie Hradiště. S úsměvem ale dodává, že na to v současné době, kdy se ve věku posunula do sedmičkové řady, nemá mnoho času. Od jara do podzimu totiž skoro každý týden dělá komentované prohlídky o historii a památkách města. Přednáší také na univerzitě třetího věku, čte, cvičí jógu a užívá si života.

Na otázku, jestli se těšila na důchod, Blanka Rašticová odpovídá: „Ono to bylo takové rozdílné. Někdy, když bylo hodně trápení, starostí a práce se mně úplně nedařila, tak už jsem si říkala: Dobré, za chvilku už v tom důchodu budu. A čím víc se to blížilo, tak jsem si uvědomila, jak mě bude chybět muzejní práce a muzejní kolektiv, který byl vynikající a já jsem se tam cítila dobře.“

A jaký byl pro ni osobně odchod do důchodu? „První dny byly těžké. A jestli můžu poradit, čeká-li vás odchod do důchodu, nedávejte si ho k začátku roku. Leden a únor jsou takové smutné měsíce, kdy je možno dělat málo aktivit. Je dobré jít do důchodu na jaře. Příroda vás nabudí a vůbec si neuvědomíte, že už nechodíte do práce, protože vás doma čeká spousta práce. Budete mít čas na své koníčky,“ radí Blanka Rašticová.

A co je podle ní na věku sedmdesátníků super? „Je to jakási ochota a laskavost okolí. Samozřejmě, že ne vždycky, ale dodnes mě překvapuje, když mě v MHD nabízí ti mladší sednout. Říkám panebože, proč? Však to ještě nepotřebuji. A protože i dost cestuji vlakem, tak je fajn, že mi mladí lidé rádi pomohou s kufrem. Takže rozhodně to není tak, že by mladá generace nestála za nic,“ říká opět s úsměvem Blanka Rašticová.

Co dalšího paní Rašticovou baví a naplňuje? Je s postupem věku klidnější a trpělivější? A „kamarádí“ s Internetem? I to se dozvíte v rozhovoru nabitém nezdolnou a nakažlivou životní energií.