Jiří Holub z Otrokovic je řezbář, turista i organizátor akcí. Jsem takový Ferda mravenec, říká s humorem on sám
Povídání Věry Hotařové s Jiřím Holubem z Otrokovic, řezbářem, zapáleným turistou a několikanásobným dědečkem.
NAPLNO s Věrou Hotařovou. To je nový cyklus rozhovorů s lidmi, kteří si dokáží užívat života i ve zralém věku. Kde berou sílu, chuť, proč to dělají a co jim to přináší? O tom debatuje Věra Hotařová se svými hosty na vlnách Českého rozhlasu Zlín každé poslední pondělí v měsíci.
Do roku 1955 žil v Lazech u Valašského Meziříčí, potom v Otrokovicích. Původně měl být elektrikář, ovšem než stačil okolí přesvědčit o svých kvalitách, tak přišla nabídka vést propagaci velkého podniku. A tak začala jeho kariéra v oboru výtvarného umění a polygrafie. K ní v 70. letech minulého století přibyla řezbařina, které se věnuje dodnes. Jeho překrásné plastiky a sochy jsou k vidění jednak v soukromých sbírkách, ať už u nás nebo v zahraničí, a zdobí i veřejná prostranství.
Do toho všeho ještě stíhá pořádat s kolegy proslulý Otrokovický salon, sochařská sympozia, založil spolek výtvarníků Rozumění, je autorem dvou knih o otrokovickém výtvarném životě, pořádá výstavy a před lety začal podnikat několikasetkilometrové pěší túry po Česku i okolních zemích. A aby toho nebylo málo, je také několikanásobným dědečkem.
To je jen stručný výčet, toho, jak bohatý je život Jiřího Holuba z Otrokovic, kterého si k rozhovoru v pořadu Českého rozhlasu Zlín Naplno pozvala Věra Hotařová.
Pan Holub v milém povídání například říká: „Měl jsem to štěstí, že jsem v životě vždycky dělal to, co jsem měl rád. Nesnil jsem o tom, jak konkrétně budu prožívat život, ale řekl bych k němu takové to Nerudovské: Vším, čím jsem byl, byl jsem rád.“ Sám sebe pak s úsměvem charakterizuje jako Ferdu mravence, práce všeho druhu“.
Kde můžete vidět jeho sochy? Jak se udržuje v kondici, které k řezbářskému tvoření potřebuje? A kde všude byl díky své vášni k turistice? I to se dozvíte v záznamu rozhovoru s Jiřím Holubem.
Související
-
Historička Blanka Rašticová říká: Když do důchodu, tak na jaře
Svůj profesní život zasvětila historii a při setkání s ní nelze přehlédnout široký úsměv na tváři a dobrou náladu. To je historička Blanka Rašticová.
-
Zpěvačka Yvetta Simonová říká: Nebydlím ve vile, takže cvičím hlas, když jsou děti sousedů ve škole
Yvetta Simonová patří i ve 95 letech k osobnostem, které stále oslňují noblesním vystupováním i dobrou náladou. Zpěvačka přijala pozvání Jožky Kubáníka k rozhovoru.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka