Tancuji, zpívám a gajduji ze srdce, a s potěšením si to i na stará kolena užívám, říká Jan Mička. Folklorem žije naplno i v 76 letech

Jan Mička je původní profesí technik, ale taky doktor sociologie kultury. Fotí, sportuje, cestuje. Je přes 50 let ženatý, má dva syny a šest vnoučat. „Tancuji, zpívám a gajduji ze srdce, a s potěšením si to i dnes na stará kolena užívám,“ říká s oblibou.

Ačkoli pan Mička pochází z výrazné etnografické oblasti, z Horňácka, folkloru propadl, až když se dostal na Zlínsko. Ve Zlíně potkal krajany, členy Slováckého krúžku, což byla pozdější Vonica, a tak se k nim přidal. To byl konec 60. let minulého století. No a postupně se stal vedoucím Vonice, choreografem, sólistou i gajdošem. Mezitím spoluzaložil Mezinárodní festival dechových a jen tak pro radost uvedl na svět i mezinárodní folklorní festival Zlínské besedování.

Dnes, ve svých 76 letech, je choreografem a tanečníkem nového souboru Vonica 80. A to není všechno. Aktuálně se věnuje i restaurování starých filmových a zvukových nahrávek, což, jak sám říká, je velmi náročné na čas i mozek.

Sdílí jeho nadšení folklorem i jeho žena a synové? Jak náročné je vymýšlet choreografii pro soubor Vonica? Který tanec je jeho nejoblíbenější? To vše a mnohem víc se dozvíte v rozhovoru Věry Hotařové s Janem Mičkou.