František Lýdie Gahura byl významný architekt Zlínska, druhé jméno má po své životní lásce

14. říjen 2021

Život významného architekta Františka Lýdie Gahury byl mimořádně zajímavý. Nabízíme jeho příběh.

Autor Památníku Tomáše Bati ve Zlíně nebo Velkého kina - architekt František Lýdie Gahura, se narodil ve Zlíně před 130 lety do rodiny cihláře, s rodinou bydleli v jedné z nejchudších obytných čtvrtí. Narodil se jako poslední ze 13 dětí, ale na živu zůstaly jen tři. Na myšlenku přihlásit ho na štukatéra přišla maminka. Během učení se pak rozhodl přesunout do Prahy na „umprum“ a tak začala éra jeho dráhy architekta a sochaře.

Patří do velké skupiny schopných lidí v okolí rodiny Baťů a ve své práci architekta i sochaře byl velmi úspěšný. Jeho pobaťovská pracovní éra už byla spíše smutná. Ze Zlína „byl vyhnán“ do Brna, což psychicky velmi těžce nesl.

Krásný i tragický příběh se pojí k jeho osobnímu životu. Se svou životní láskou a budoucí manželkou se seznámil v Praze a rozhodli se, že budou užívat i křestní jméno toho druhého. František tak získal své druhé jméno Lýdie, které pak po zbytek života používal. Stejně tak jeho žena přijala jméno Lýdie František Gahurová. O jejich velké lásce svědčí i to, že po smrti jejich dvou dětí Lýdie, která věděla o touze Františka mít následovníka, přistoupala na variantu, že František Gahura bude mít děti s náhradními matkami.

Gahurovi s Kazi, asi 1932

Pokud vás zajímá téma starého "Baťova" Zlína, všechny články na toto téma najdete ZDE.

autoři: Pavel Vacek , Andrea Kratinová , Růžena Vorlová
Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více o tématu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.