Fotky lidí uškvařených na hranicích je to nejhorší, co mám před očima, říká Anna Stránská usilující o důstojné využití věznice v Uherském Hradišti

Ostudné místo srdce Slovácka, tichý svědek utrpení, temnota uprostřed města - i tak se říká areálu, který stojí v bezprostřední blízkosti autobusového nádraží v Uherském Hradišti, někdejšímu justičnímu paláci a také věznici, kde trpěly tisíce lidí. Mohl být nahrazen parkovištěm, nebo novými byty, ale díky úsilí spolku Memoria má šanci proměnit se v důstojný památník naší historie. A právě předsedkyně spolku Anna Stránská byla hostem Jožky Kubáníka.

Na rozhlasové Pohovce spolu probrali historii objektu a připomněli nejdůležitější milníky více než sto let starého areálu. Na začátku šlo totiž o justiční palác. Stavba v historizujícím novorenesančním slohu se stala významnou dominantou města. Areál tvořily dvě budovy a věznice. Ta patřila k největším v českých zemích a byla čtvrtou takovou na Moravě. Prošly jí tisíce lidí a Anna Stránská připomíná, že mnohokrát šlo o případy ovlivněné emocemi doby. „Dav často podlehl šílenství, z dnešního pohledu nemáme právo soudit,” říká třeba k případům z poválečného období v polovině minulého století.

Čtěte také

Ručně psané soudní spisy o krádeži slepic. Podívejte se na dokumenty z historie věznice v Uherském Hradišti

Hovoří ale také o první popravené ženě, která o život přišla právě v Uherském Hradišti a připomíná i sadistické metody vyšetřovatelů Státní bezpečnosti, které dodnes nebyly potrestány. „Fotky lidí uškvařených na hranicích je to nejhorší, co mám před očima. Je to zásluha Hlavačky,” říká o jednom z těch, kteří mučili lidi elektrickým proudem a posléze se stali vrcholnými představiteli státu.

Anna Stránská ale vyjadřuje naději, že se z areálu stane památník svědomí a že si tak díky němu budeme moct připomínat naši historii v souvislostech i s nepostradatelným nadhledem. „Pohání mě i to, že pořád stejné principy se opakují v jiných částech světa v jiných kulisách a že je důležité nevzdávat to,” uzavírá Anna Stránská.

Jožka Kubáník ze zákulisí rozhovoru prozrazuje:

Anička Stránská je buldok. Pro důstojné využití věznice v Uherském Hradišti, která pomalu chátrá, je ochotná udělat cokoliv. Pořádá bohoslužby, jezdí za ministry, zve do věznice osobnosti, mluví o ní, píše, sbírá dokumenty. Jestli někoho opravdu obdivuju a držím mu palce, pak je to ona.
Jožka Kubáník