Dříve hrával rock, Milan Kovář je ale už třicet let varhaníkem v Horní Lhotě. Pokračuje tím v rodinné tradici
O nedělích, svátcích, ale i všedních dnech stoupá Milan Kovář po schodech na kůr kostela svatého Diviše v Horní Lhotě, aby zahrál na varhany. Pokračuje tím v rodinné tradici, kterou započal před sto lety jeho dědeček.
Obrovskou část svého volného času tráví strojař Milan Kovář v kostele svatého Diviše v Horní Lhotě na Zlínsku. Má tam důležitou roli, hraje totiž na varhany. Poprvé se za tento velký hudební nástroj posadil jeho dědeček Jan kolem roku 1920. V 60. letech pak roli varhaníka přebral jeho syn, Milanův otec.
Rodina Kovářů tak stojí za zvukem vycházejícím z varhan v Horní Lhotě už celé století a v Milanovi má zástupce třetí generace. Milan sám se přitom v mládí, kdy jej hudba hned zaujala a navštěvoval i hudební školu, zabýval spíše rockem. Až později, kdy byl jeho otec nemocný a žádal jej, aby převzal varhanické řemeslo, se ke kostelním tónům vrátil a věnoval se pouze této hudbě.
A tak je tomu zhruba tři desítky let, po které je Milan Kovář nedílnou součástí nedělních mší, křtů, svateb, pohřbů, hodů, Vánoc či Velikonoc. Třeba jen posledních rozloučení, ke kterým hrál, bylo v loňském roce čtyřicet. K tomu vyráží i do okolních vesnic, kde varhaníci chybí. Vypomáhá třeba ve Slopném nebo v Újezdě.
Poslechněte si reportáž s příběhem Milana Kováře.
Tento článek je součástí seriálu reportáží Českého rozhlasu Zlín KOŘENY. Všechny jeho díly najdete ZDE .
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
