Dokumentarista pracuje s reálnými lidmi, kterým nesmí ublížit, říká Helena Třeštíková
Pozvání do pořadu Na pohovce Jožky Kubáníka přijala režisérka Helena Třeštíková, která se věnuje především časosběrným dokumentům, jejichž hrdiny jsou většinou konkrétní obyčejní lidé.
Helena Třeštíková už na základní škole zpovídala své spolužáky a jejich odpovědi si psala do sešitu, který má dodnes. Od 11 let si píše deník a ve 14 letech si do něj nalepila fotku Věry Chytilové, ke které si připsala, že by chtěla být jako ona. K tomu se smíchem dodává: „Ta možnost byla tehdy reálná asi tak, jako že s Gagarinem poletím do vesmíru.“
Ale nakonec to vyšlo – Helena Třeštíková vystudovala FAMU a celý profesní život se věnuje dokumentům. „Člověk má pocit, že dokumenty zase až tak nejsou nějakým takovým mainstreamem. Dokumentarista pracuje s živými reálnými lidmi, kterým nesmí ublížit, nesmí je to nějak poznamenat. Takže v tomto je i určitá odpovědnost. A když máte příjemnou zpětnou odezvu od lidí, tak to člověka hrozně potěší," říká s láskou o své práci.
Při své práci se setkala s opravdu pestrou paletou lidí a osudů. Slavné jsou její dokumenty s narkomankou Katkou, mladistvým delikventem Reném, stárnoucí prostitutkou Anny, ale i se slavnou hvězdou Lídou Baarovou. I s ní totiž bylo podle vyprávění Heleny Třeštíkové natáčení velmi nepředvídatelné a často i dramatické.
Proč považuje natáčení slavného dokumentu Manželské etudy za souhru šťastných náhod? Jaké dramatické situace zažila s jednou z hrdinek svých dokumentů Marcelou a jak se má Marcela dnes? A o kom bude její další právě připravovaný časosběrný dokument?
Dozvíte se v rozhovoru Jožky Kubáníka s Helenou Třeštíkovou.
Všechny hosty a rozhovory z pořadu Na pohovce Jožky Kubáníka najdete i na webu rozhl.as/Kubanik nebo v podcastových aplikacích Můj Rozhlas, Spotify, Google Podcast nebo Apple iTunes.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.