Čtyři ciferníky, ale každý ukazuje jiný čas a stále stejný. Unikátní věžní hodiny v Jankovicích stále čekají na opravu

Jankovice leží v jednom z chřibských údolí kolem Jankovického potoka nedaleko Modré u Velehradu. V polovině 17. století je založil majitel napajedelského panství hrabě Jan z Rottalu. Osadě dal jméno Janíkovice. O necelé století později se z Janíkovic staly Jankovice.

V Jankovicích mají kostel Nanebevzetí Panny Marie. Dominantní stavba v biedermeierském empírovém slohu je ze 40. let 19. století. Pro sakrální objekt to není příliš obvyklý architektonický styl. Právě díky němu se dostal na seznam chráněných kulturních památek. Jankovický svatostánek má ale i jiné vzácnosti. Na první místo jsem zařadila věžní hodiny. V poslední době se o nich hodně mluví.

Jsou starší než kostel a podle znalců z oboru jsou jedinečnou ukázkou barokního hodinářství na Moravě z 18. století. Taky potvrdili, že tak unikátní ručně kovaný hodinový stroj mohl vyrobit jenom zkušený umělecký hodinář. Ovšem autora zatím určit nedokázali. A co je na strojku ještě tak zvláštního, že se o něm debatuje? Už šedesát let nejde a nikde nejsou přesné záznamy proč. Na kostelní věži jsou sice čtyři ciferníky, ale na každém je jiný čas a pořád stejný. Ten skutečný ohlašují alespoň zvony.

Interiér kostela v Jankovicích|foto: Obec Jankovice

V tak mimořádné stavbě přece nemůže být nefunkční hodinový stroj, který je navíc unikátem. To si řeklo několik místních lidí, a založilo spolek na jeho záchranu. Potvrdil mi to předseda Robert Bartošík. Taky jsem se od něj dozvěděla, že o rekonstrukci věžních hodin se jednalo už v roce 2008, na činy ale nedošlo. Snad to vyjde tentokrát. Opravit a zprovoznit historický hodinový stroj se pokusí současný mistr v oboru Petr Skála, mimo jiné správce Staroměstského orloje. Věří, že při čištění jednotlivých částí hodin by mohl objevit nějaký znak nebo nápis a zjistit autora.

Druhý mimořádný atribut, který z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Jankovicích dělá dvojnásobnou památku, nemá s architekturou nic společného, je přírodní. Na tamní půdě sídlí kolonie zvlášť vzácných netopýrů. Dokonce jedna z největších u nás. Pod střechou kostela mají tito okřídlení savci optimální podmínky k životu. Pobývají tam jenom několik měsíců v roce. Na zimu se stěhují do přírody do skalních štěrbin nebo dutin stromů. Kvůli nim se taky musí přesně naplánovat časový harmonogram pro rekonstrukci věžních hodin.