Architektonický skvost ukrytý ve svahu mezi stromy. To je Hlavničkova vila ve zlínské místní části Mokrá
Vila, kterou si nechal postavit Josef Hlavnička na zalesněném svahu na Mokré, dokončená v roce 1941, představuje v kontextu Zlína stavbu z nejpodivuhodnějších.
Pojem „ředitelské vily“ je známý přinejmenším ve Zlíně a jeho okolí. Jde sice jenom o čtyři stavby, přesto je odborníci vnímají jako důležitou součást zlínské architektury baťovské éry. Všechny projektoval významný architekt tohoto období Vladimír Karfík. Plnil požadavky zadavatelů, tedy předních osobností Baťova koncernu, Dominika Čipery, Huga Vavrečky, Františka Maloty a Josefa Hlavničky.
Pánové měli o svých budoucích domovech odlišné představy, proto je každá vila jiná. Vyhlédli si velké pozemky ve svažitých terénech na okraji Zlína a na začátku druhé světové války si na nich nechali postavit rozlehlá sídla. Za života Tomáše Bati by si takové rezidence asi nemohli vybudovat, alespoň to říkají někteří znalci baťovské podnikatelské strategie.
Podle jiných to byla jedna z možností dobrého uložení úspor v tehdejší kritické době. Jejich rodiny si je stejně dlouho neužily. Stát je po válce zkonfiskoval a zřídil v nich dětské domovy. Díky tomu jsem se ještě za studentských let dostala do domu po řediteli Josefu Hlavničkovi. Při první návštěvě jsem nevěděla, kam se dřív podívat. Do té doby jsem v tak velkém a krásném domě nebyla.
Čtěte také
Vila Josefa Hlavničky stojí na zalesněném svahu v místní části Mokrá. Pan ředitel si přál dům v koloniálním stylu a architekt Vladimír Karfík mu jeho přání splnil. Navrhl patrový, hodně členitý objekt s oblouky, podloubím, balkony, vikýři, různými typy oken, dřevěnými okenicemi, červenou sedlovou střechou a světlou fasádou. S jednoduchými baťovskými stavbami neměl nic společného. Stavitelé a projektanti ho taky vnímají jako jednu z nejpodivnějších staveb Zlína. Mně připadala krásně podivná.
Fascinovalo mě kruhové schodiště, zimní zahrada a jídelna s vypouklou prosklenou částí. Bylo to vlastně velké okno s hodně členitým rámem a jeho nízký parapet sváděl k posezení. Z jídelny byl krásný výhled do parku se vzrostlými stromy, dnes už jsou o dost vyšší a vila je mezi nimi dobře ukrytá. V domě bylo hodně místností, ale původní nábytek jsem už nikde neviděla.
Interiér byl přizpůsobený pro provoz domova, takže tomu odpovídalo i vnitřní vybavení. Jako všechny ředitelské vily i Hlavničkova má velkorysý prostor před hlavním vstupem, takové malé náměstí s kruhovým objezdem a zelenou zónou uprostřed. Je to vidět i z chodníku, který kolem areálu vede a míří k další slavné rezidenci, ta patřila Hugovi Vavrečkovi.
Související
-
Okolí Jurkovičovy rozhledny prořídne. Lesníci zde začnou příští týden kvůli kůrovci s těžbou dřeva
Společnost Městské lesy Rožnov pod Radhoštěm se chystá vytěžit asi 80 metrů krychlových dřeva, práce začnou 18. listopadu a trvat by měly podle počasí asi do konce měsíce.
-
Církev převezme od února do své správy zámek v Kroměříži. Pro veřejnost by se nic změnit nemělo
Zámek a Podzámeckou zahradu církev získala v restitucích v roce 2015, dosud se o provoz obou památek staral na základě smlouvy o služebnosti Národní památkový ústav.
-
Zvenku nenápadná, ale bohatá na historii se starým a novým zámkem. To je valašská obec Branky
První zmínka o Brankách nedaleko Valašského Meziříčí pochází z roku 1270, její název je nejspíše odvozen od osobního jména a znamená "ves Brankova".
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.