Chtěl bych pana Nárožného, Lukáše Vaculíka, Pavla Kříže, ale oni do talk show nechodí, prozrazuje moderátor Honza Dědek

Moderátor a publicista Honza Dědek byl dlouhá léta známý především čtenářům hudebních časopisů, kde zpovídal muzikanty a zpěváky. Sám ale přiznává, že nevěděl, nakolik jeho rozhovory lidi oslovovaly, a tak se pustil do vlastní talk show. „Tam jsou reakce okamžité,” říká. Nejprve se u ní bavilo pár návštěvníků divadla Viola, posléze se přesunul do pražské Malostranské besedy pro několik málo desítek diváků a pak si jej všimla televize. Dnes pořad Sedm pádů Honzy Dědka patří k nejsledovanějším u nás a Honza se s ním přesunul do Švandova divadla, kde týden co týden zpovídá čtveřici hostů před stovkami lidí. „Raději se ale ptám, než na otázky odpovídám,” přiznává v rozhovoru s Jožkou Kubáníkem.

Při povídání na rozhlasové Pohovce ale bere posluchače do zákulisí vzniku oblíbeného pořadu moc rád a prozrazuje, zda je před natáčením nervózní, kdo vlastně vybírá hosty a jaké osobnosti by rád vyzpovídal. „Před začátkem představení jsem rád mezi lidmi, baví mě, když přijíždějí hosté a já si s nimi povídám. Sice mi kolegové říkali, že bych měl mít svoji vlastní šatnu, ale já jsem jim odpovídal: 'A co bych tam dělal?’,” přiznává moderátor.

Zároveň prozrazuje, že nemá žádnou produkční společnost, která by za něj oslovovala hosty, že si všechno připravuje sám a že i on má vysněná jména, ale ta do formátu, jakým je talk show, chodit odmítají. „Chtěl bych pana Nárožného, Lukáše Vaculíka, Pavla Kříže,” vyjmenovává osobnosti, které by rád ve svém pořadu přivítal. A jaký je splněný sen Honzy Dědka? „Jeden z největších dárků k padesátinám byl rozhovor se Zdeňkem Svěrákem,” usmívá se při vzpomínce na setkání se scenáristou, hercem a autorem stovek písničkových textů.

Jožka Kubáník ze zákulisí rozhovoru prozrazuje:

Byl jsem překvapený, že moderátor Honza Dědek o tom, jak vzniká jeho talk show Sedm pádů Honzy Dědka, kterou týden co týden sledují v televizi a na internetu stovky tisíc lidí, mluví tak otevřeně. Nic netajil, žádné otázce se nevyhýbal a všechno bylo zároveň tak milé a pohodové, jako by vlastně o nic nešlo. Zkrátka fajn parťák.
Jožka Kubáník