Jsem ráda, že jsem hvězda pro svou rodinu. Jinak je fajn být obyčejnou holkou, říká Eva Burešová

Jako malá dostala knížku, kde byla rozmlouvadla pro herce a s nimi i úryvek z Shakespearova Romea a Julie. „A já jsem se do něj v šesti letech zamilovala a chtěla jsem to pořád hrát,” prozrazuje herečka a zpěvačka Eva Burešová na Pohovce Jožky Kubáníka, kde společně mluvili o tématu „hvězdy”.

Herečka a bronzová slavice Eva Burešová. Má obrovskou základnu fanoušků, pro které je a navždy bude hvězdou nejzářivější a moc dobře ví, jak je důležité si je hýčkat. Jak ale sama říká, jako hvězda se v showbyznysu necítí. Je ale ráda, že je hvězdou pro svou rodinu. 

V rozhovoru vzpomíná na své začátky, vyznává se ze setkání s hvězdami, které během své úspěšné kariéry potkala a vrací se i k večeru, na kterém byla vyhlášena třetí nejoblíbenější zpěvačkou u nás a získala bronzového Českého slavíka. „Pro mě byl Slavík něco neskutečného. Tu anketu jsem sledovala celý život a říkala jsem si, jaké by to bylo, kdybych tam někdy jen tak seděla. A pak jsem loni před koncem roku zjistila, že jsem nominovaná, do toho mi zavolali, že jsem mezi jedenácti nejlepšími, ale víc mi nikdo neřekl, tak jsem šla na Slavíky hlavně s tím, že budu zpívat, protože jsem tam měla poctu paní Hegerové a absolutně jsem nic jiného netušila,” vybavuje si hvězda mnoha televizních seriálů a dalších úspěšných pořadů. „A když můj partner řekl na jevišti moje jméno, přišlo mi to divné, připadala jsem si tam hrozně nepatřičně, a tak jsem se omlouvala lidem, že tam stojím,” krčí rameny Eva Burešová.       

Zároveň se vyznává z lásky ke knize Malý princ a prozrazuje zákulisí vzniku stejnojmenné písně, kterou Václav Noid Bárta napsal pro jejího syna Nathana. „Teď už mu ji zpívám i před spaním a rád se i přidá, ale dřív ji nemohl slyšet a nechtěl ji poslouchat.” Proč? Odpovídá na to stejně upřímně, jako se zamýšlí nad tím, proč se někdy cítí v životě ztracená a jak moc je pro ni důležité vědět, kam patří. „Kde jsou pevné kořeny, tam se nemusí bát větru,” připomíná Eva Burešová slova, která se jí často honí hlavou.

Poslechněte si celý rozhovor.

Jožka Kubáník ze zákulisí rozhovoru prozrazuje:

Rozhovor s Evou vznikal během její dovolené ve Španělsku. Ačkoliv měla volno, pořád myslela na povinnosti. „Mám jen jedno procento baterie, nabíječka je u mámy a jsem v panice,“ napsala mi chvíli před domluveným časem. Nakonec jsme všechno zvládli v klidu a bylo to tak milé, až jsme oba zapomněli, že rozhovor natáčíme.
Jožka Kubáník

Všechny hosty a rozhovory z pořadu Na pohovce Jožky Kubáníka najdete i na webu https://rozhl.as/Kubanik nebo v podcastových aplikacích Můj Rozhlas, Spotify, Google Podcast nebo Apple iTunes.

Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová