Zaťatý Valach se smyslem pro humor. Je to pět let, co zemřel spisovatel Ludvík Vaculík

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ludvík Vaculík

Na náhrobní kámen si Vaculík nechal vytesat nápis: Byl jsem tu a možná zas přijdu

„Lidová volba prezidenta bude chyba. Protože čím větší počet lidí něco rozhoduje, tím nižší je výsledek. Proto bývají rozhodnutí Vysoké búdy ve Zlíně tak správná: má pět členů.“

Ludvík Vaculík: Jaro je tady?, literarky.cz

„Život je neustále se zpřesňující definice toho, čím nikdy nebudeme.“

Ludvík Vaculík

Ludvík Vaculík, který zemřel před pěti roky, se narodil v Brumově.

Za 2. světové války pracoval u firmy Baťa ve Zlíně jako jeden z jeho "mladých mužů" a ve Zruči nad Sázavou a současně navštěvoval obuvnickou školu a obchodní školu pro zahraniční obchod.

Po válce vystudoval Ludvík Vaculík Vysokou školu politickou a sociální. Při studiu působil jako vychovatel v internátech pro učně v Benešově nad Ploučnicí a v Praze.

Po návratu z vojenské služby se Ludvík Vaculík stal redaktorem Rudého práva, později v rozhlase a Lidových novinách.

Přesvědčený komunista Vaculík byl brzy rozčarován z toho, jak komunistický režim zneužil idealismus svých příznivců. Jeho kritický postoj vyvrcholil v roce 1967 na IV. sjezdu spisovatelů, kde pronesl kritický projev o poválečném vývoji Československa. Za to byl vyloučen ze strany.

V roce 1968 byl Ludvík Vaculík autorem prohlášení "2000 slov" a po potlačení pražského jara to pro něho znamenalo dvacet let zákazu publikování.

Veliké znepokojení v poslední době pochází z možnosti, že by do našeho vývoje zasáhly zahraniční síly. Tvář v tvář všem přesilám můžeme jedině trvat slušně na svém a nezačínat si. Své vládě můžeme dát najevo, že za ní budeme stát třeba se zbraní, pokud bude dělat to, k čemu jí dáme mandát, a své spojence můžeme ujistit, že spojenecké, přátelské a obchodní smlouvy dodržíme.

(úryvek z manifestu Dva tisíce slov)

Ludvík Vaculík nezvolil variantu emigrace, zůstal doma a ujal se samizdatového vydávání zakázané literatury v Edici Petlice.

Kromě Dvou tisíc slov se podepsal i pod Chartu 77.  V roce 1996 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy. V roce 2008 byl vyznamenán Státní cenou za literaturu „za dosavadní literární a publicistickou tvorbu s přihlédnutím k bilanční próze Hodiny klavíru“.

Podle spisovatele Josefa Holcmana neovlivnil žádný jiný československý spisovatel československou společnost tak silně jako Ludvík Vaculík.

„V projevu na sjezdu spisovatelů řekl věty, jimiž odhalil svoji povahu: nutkání vyslovit věci, na něž většina z nás pomýšlí jen v noci a ještě pod duchnou. A to, že pravidla demokracie nadržují ovládaným, ale také, když vláda padne, zachraňují ji před zastřelením. Zachování takového systému demokracie podle něj nepřináší příliš pevné vlády, ale jen přesvědčení, že příští vláda může být lepší. Vláda tedy padá, ale občan je obnoven. Naopak kde vláda dlouho stojí, padá občan,“ řekl před pěti lety na pohřbu novinářům Holcman.

„Ludvík Vaculík je pro mne nejdůležitější postavou české historie dvacátého století. Úžasná osobnost. Byl to zaťatý Valach, který měl ale i smysl pro humor,“ dodal dramaturg Jan Gogola.

Hrobku Vaculíkovi udělal sochař Otmar Oliva. Na náhrobní kámen si u něj Vaculík nechal vytesat nápis: Byl jsem tu a možná zas přijdu.

Ludvík Vaculík: Odvážnému štěstí přejme

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Spustit audio
autor: tof

Související