Zemřel Karel Pavlištík. Folklorista, etnograf a člověk, kterému celý život vydržela rovná páteř

O úmrtí Karla Pavlištíka informoval na svém facebookovém profilu herec a režisér Břetislav Rychlík.

Odpoledne zprávu o Pavlištíkově úmrtí potvrdili v tiskové zprávě i zástupci Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, pro které etnograf dlouhá léta pracoval.

Podle ředitele muzea Pavla Hrubce ztrácí zařízení Pavlištíkovým odchodem nejen nepředstavitelnou morální a odbornou autoritu, ale především člověka, který za muzeum dýchal. "Vždycky dokázal být pro všechny inspirací, oporou ale i nesmírnou autoritou. Pro mne osobně je to velmi bolestivá ztráta, protože mi byl nedostižným vzorem a morální ikonou, ke které jsem vzhlížel. A současně jsem s ním měl i krásný osobní vztah. Je to pro nás všechny nenahraditelná ztráta, která moc bolí," uvedl Hrubec.

Karel Pavlištík se narodil se 12. března 1931 v Uherském Brodě. V roce 1951 maturoval na obchodní akademii v Uherském Hradišti a pak nastoupil jako nákupčí do LETu Kunovice.

V roce 1952 se podle údajů knihovny Hamu stal programovým tajemníkem MFF Strážnice, jako lektor a metodik pomáhal začínajícím souborům a kroužkům na Slovácku. Profesionálně tančil v Armádním uměleckém souboru (1953 až 1962).

Hlásí se svobodný vysílač Gottwaldov. 21. srpna 1968 byl gottwaldovský rozhlas slyšet v celé Evropě

• Upravit
• Smazat

Po ukončení provozu stanice Československo bylo vysílání z Gottwaldova důležitým zdrojem informací o okupaci země.

V letech 1956–60 externě studoval etnografii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (aspiranturu mohl dokončit až v roce 1990). V roce 1962 nastoupil do Oblastního muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, odkud byl v době normalizace, v roce 1970, vyhozen.

V letech 1971 až 1989 byl zaměstnán v JZD Lukov, prvních deset let například jako betonář, strojník, skladový dělník, čistič kanalizačních stok, pak v úseku sociálních a kulturních služeb (to bylo vedení valašského souboru Kašava). Již předtím byl ve Zlíně choreografem souboru Vesna (1965–68) a uměleckým vedoucím Slováckého krúžku, později Vonica (1967–74). S manželkou vedl dětský soubor Vonička.

V době normalizace musel své práce často uvádět pod jinými jmény. Naplno se Kašavě mohl věnovat až v devadesátých letech, kdy se také vrátil do zlínského muzea (mimo jiné vytvořil námět a scénář expozice „S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly“).

Velmi záslužná a výrazná byla Pavlištíkova choreografická a režijní spolupráce s celou řadou folklorních souborů – Hradišťanem, Olšavou z Uherského Brodu, valašskou Rusavou, Světlovanem z Bojkovic, Rozmarýnem z Uherského Brodu. Zvlášť významná byla více než třicetiletá spolupráce se Světlovanem.

V roce 2006 získal Pavlištík ocenění Zlínského kraje za významný, dlouhodobý a mimořádný přínos kulturnímu rozvoji regionu. Cenu Pro Amicis Musae (Přátelům múz) tehdy udělilo hejtmanství vůbec poprvé.