Zajímavé Bílovice. Hlavu boha Januse zasypali zemědělci, dnes zdobí park

Bílovice
Bílovice

Hlava se dvěma tvářemi nebo taky dvouhlava představuje boha Januse. V řecké mytologii to byl bůh dveří, vrat, vchodů, začátků a konců.

Bílovice jsou velice zajímavé,“ řekl mi kronikář obce Pavel Krystýn a tím vlastně potvrdil i můj dojem z této krásné vesnice na Uherskohradišťsku. Přiznávám, že celou jsem si ji ještě nikdy neprošla, ale i to málo co jsem viděla, mě hodně zaujalo. Ze současnosti, to jenom tak na okraj, jsou to překrásně upravené předzahrádky rodinných domů, a to v každém ročním období. A pak památky, architektonické i církevní, a není jich málo. Nejznámější je bezesporu zámek. Budova v empírovém stylu je z počátku 19. století. Tu ale obrazně řečeno obejdu, chci upozornit na jinou celkem ojedinělou pamětihodnost.

Necelých dvě stě metrů od zámeckého areálu směrem na Nedachlebice je farní budova. Před ní v malém parčíku v trávě je na nízkém kamenném podstavci torzo sochy hlavy se dvěma tvářemi. Kde se tam vzala a koho představuje? To napadne asi každého místa neznalého kolemjdoucího. Parčík totiž lemuje chodník a socha je pěkně na očích. Odpověď na obě otázky jsem hledala u kronikáře Bílovic pana Krystýna.

Malebný kraj je to Slovácko. Proč se tak jmenuje je ale záhadou

Slovácká búda v Uherském Hradišti

Slovácko je oblast, která je ohraničená Ždánickým lesem a Chřiby, na jihovýchodě hřebenem Bílých Karpat, což je známé moravskoslovenské pomezí, a na jihu tokem řeky Dyje.

Hlava se dvěma tvářemi nebo taky dvouhlava představuje boha Januse. V řecké mytologii to byl bůh dveří, vrat, vchodů, začátků a konců. Jeho dvě tváře, jedna hladká druhá s vousy, představují slunce a měsíc. Chránil prý veškeré vchody i průchody, včetně brány nebeské. Zpravidla se umísťoval u vchodu, kde svojí dvojí tváří se obracel na východ a západ, aby odháněl nevítané a odvracel zlo. Hlava byla leta zazděná v zídce u fary, jak se tam dostala, to nikdo neví.

Původní stavba fary byla vybudovaná spolu s kostelem už ve 14. století. V polovině 17. století byla zničena, na jejím stavu se podepsaly válečné konflikty. Kolem roku 1713 byl postavený nový dvoupatrový dům A stavělo se ještě jednou, na začátku 19. století. Olomoucký arcibiskup jmenoval nového faráře a nechal mu postavit i novou farní budovu. Při těchto pracích byla objevena i hlava boha Januse. To se domnívá Pavel Krystýn.

O reliéfu v zídce věděli i někteří pamětníci, s kterými se v minulosti setkal. Vzpomínali, že jako malí ministranti chodili pro faráře na faru a scházívali se u zídky, z níž vyčnívala část hlavy. Hlava však časem zmizela. Traduje se, že skončila pod nánosem smetí a hlíny, kterou k zídce ukládali zemědělci. Na farním dvoře totiž do sedmdesátých let hospodařilo zemědělské družstvo. Zřejmě nikoho nenapadlo, že zasypávají umělecké dílo nebo si ho nevšimli. Když se před několika lety zeď rozebírala, socha se zase našla. Kamenná plastika pochází zřejmě z poloviny 18. století.

Podle Pavla Krystýna to bylo období uměleckého ztvárňování starořímských bohů. Teď zdobí park před farní budovou. Ta patří mezi architektonické památky Bílovic, její současný vnější vzhled odpovídá podobě z počátku 19. století. V interiéru, i když je zmodernizovaný, jsou dokonce ještě některé původní prvky. V horním patře je to hlavní sál i s pozůstatky výzdoby z roku 1818. Na stropě jsou zachované rostlinné motivy a dva rodové erby. Interiér fary zdobí i kachlová kamna.

Spustit audio
autor: Věra Hotařová

Související