Výročí unikátní stavby. Baťův mrakodrap byl ve své době druhou nejvyšší budovou v Evropě, stavěl se jenom dva roky

Mrakodrap vysoký 77,5 metru byl oficiálně dokončen před 80 lety, 15. prosince 1938. Tehdejší šéf firmy Jan Antonín Baťa si ale budovy s číslem 21 dlouho neužil, po německé okupaci se totiž do Československa nevrátil.

Stavba z ateliéru architekta Vladimíra Karfíka vyrostla za pouhé dva roky od položení základů. Železobetonový skelet mrakodrapu postavilo 40 dělníků se čtyřmi jeřáby za 160 dnů. Rychlosti se ale nelze divit, v konstrukci byl použit v té době už osvědčený baťovský modul o rozměrech 6,15 krát 6,15 metru. Prostor mezi sloupy vyplnily cihly, na vnější plášť budovy byly použity keramické obklady. Stavba, která je kromě výšky i 80 metrů dlouhá a 20 metrů široká, přirozeně zapadla mezi ostatní tovární budovy ve městě.

První z více než 2000 úředníků Baťova koncernu usedli v ještě rozestavěné budově v květnu 1938, kdy stavbaři předali první tři patra.

 K dispozici měli tehdy nejmodernější techniku - od výtahů přes telefony až po klimatizaci. Svou dobu předběhlo i samo pojetí kanceláří, celé patro tvořila jediná velká místnost. V případě potřeby ale mohl být prostor rozdělen na menší místnosti, a to předem připravenými typizovanými příčkami z oceli, dřeva a skla. Výjimkou bylo osmé patro, kde sídlilo vedení závodů včetně nejvyššího šéfa.

Jan Antonín Baťa měl ale ještě jednu zvláštní kancelář. Jeden ze sloupců "buněk", ze kterých se konstrukce mrakodrapu skládá, totiž neměl podlahy a tvořil tak vlastně obrovskou výtahovou šachtu. V ní byla kabina o rozměrech šest krát šest metrů, v níž měl ředitel plně vybavenou pracovnu. Nechyběla klimatizace, telefon a součástí pojízdné kanceláře bylo i umyvadlo s teplou a studenou vodou a odpadem. Baťa tak mohl při své práci kdykoliv navštívit podřízené v ostatních patrech.

Fungování Baťova mrakodrapu nebylo možné bez technického zázemí, které zabíralo značnou část suterénu; některá zařízení byla i na střeše. Pod zemí byly kromě archivu i strojovna s elektrorozvodnou a dvě telefonní ústředny, vnitřní automatická pro 3500 telefonů a ručně ovládaná pro meziměstské hovory. Na vrchol pak architekti kromě terasy umístili také strojovnu klimatizace či zásobníky vody. Protože v budově nebylo možné otvírat okna, byl na ochozu také pojízdný koš, ze kterého mohli uklízeči vnější plášť mrakodrapu čistit.

Budova s číslem 21 přežila až do konce 20. století bez větších zásahů. V listopadu 1944 náhodou unikla poškození při bombardování, které poničilo část Baťovy továrny, po únoru 1948 změnila její tvář výrazněji jen přístavba vzorkovny na střešní terase z konce 50. let. Velké rekonstrukce se zlínský mrakodrap dočkal až na počátku 21. století, proměna v sídlo krajského a finančního úřadu z let 2003 a 2004 přišla na téměř 630 milionů korun. Citlivá úprava slavného domu získala cenu v soutěži Grand Prix Obce architektů.